Den 167, Vylet do Yura

Rano je to boj vstavat, nejak jsme si zvykli spat na trecich pres 10 hodin ;-). Pred hotelem odchytavame tago, aby nas odvezlo na misto odkud jezdi busy do vesnice Yura, kde chceme stravit ten neplanovany den volna. Necekane nas veze jen 500 metru na takovy pofiderni placek. Je to nejaky maly autobusak pro dodavky. Je tu nastesti jedno mikro co ma uz za 20 minut odjizdet tak pohodicka. Jesto to tu obchazime, ale je to jak u nas na takovych mistech. Parta mistnich notoriku tu popiji cervezu smichanou s Inka Kolou, urcite super vysledny napoj. Vubec netusim jaka chut prevazi, zda chmelu ci rozpustenych gumovych medvidku. Vyjizdime na cas a bus se pozvolna plni az preplnuje. Po ceste mame vyhled na Chachani, ktera nas ceka zitra. Z Arequipy se jevi jako takova nizka hora z rakouskeho predhuri, ale z jinych uhlu je to docela solidni masiv, budici respekt. Sice jedeme stejnou silnici uz potreti, ale tentokrat poprve za svetla, tak muzeme sledovat, jak je mesto neuveritelne roztahany. Po 25 km je obrovska betonarka u ktere sjizdime z hlavni silnice a jeste chvili frcime dolu. Yura lezi na hrane kanonu a uz prvni pohledy nas tesi a presvedcuji, ze jsme vybrali dobre misto na vylet. Okolo je mesicni krajina ala Ladakh ci Maroko a pod nami je krasne zelene udoli reky. Nemame zadnou mapu ani nacrtek, tak najit ten vodopad nebude asi vubec lehke. Vydavame se po smeru proudu reky a z vysky se kochame zajimavou krajinou, tak jinou nez posledni dny pochodovani po altiplanskych planich. Kolem je i par zajimavych stromovitych kaktusu, ktere jsme poprve videli pri sjezdu od jezera Chungara smerem na Aricu. Po chvili sbihame dolu k rece a motame se v polickach a zarostlem terenu. Hmm tudy cesta nevede. Ptame se nejakeho mistniho hocha, kteremu slapeme po policku cibule na dalsi cestu. Je nejaky zabrzdeny, tak hovor neni moc plodny. Chceme se dostat na druhou stranu reky, tak nezbyva nez brodit. Reka je relativne siroka ale ne moc hluboka tak to jde docela dobre i bez hulek. Chceme vylezt k silnici, kterou jsme videli z druhe strany kanonu, ale neni to zas az tak jednoduchy. Musime po kamzici stezce traverzovat nechutne prudky svah, takze pocity nejsou nejprijemnejsi, kdyz koukame do hloubky pod sebe, kam muzeme po zadku pekne sjet. Nakonec to neni zas az tak hrozny a po chvili jsme na silnici, kudy jezdi jeden kamion za druhym s vapencem pro tu monstr stavbu par kilaku vedle. Kluci za volantem jsou dobraci, zatroubi, zamavaji a pak nechaji trosku vetsi oblak prachu. U mostu pres reku se podruhe pokousime jit proti proudu reky, ale zase skoncime v polickach, tak musime zpet na silnici stoupajici do kopecka. Zastavuji motorkare a ten nam osvetluje ze jsme zacali v ¨nove¨ Yura a vodopad je u ¨stare¨Yura. Aha tak to je trosku zrada. No nic svistime dal a za chvili mame tu vesnicku nadohled. U babky kupujeme 3litry koly a ptame se na vodopad. Vysvetluje to strasne dlouho, z cehoz uvozujeme ze je to i strasne daleko, tak se pomalu s myslenkou vodopadu loucime. Jeste jedeme na krasnou vyhlidku ze ktere jsou videt paradni terasovite policka v kanonu a pak se pomalu chystame na cestu na zpet. Jeden pratelsky deda s dvema peknymi tesaky ala Drakula si chce povidat s gringy, tak se ho mezi reci ptam na vodopad. Rika neco o hodince a pul a zhruba ukazuje i cestu, tak se preci jen asi pokusime tam dorazit. Na namku je zase comedor, alias ostrejsi bufet. tentokrat takova temna spelunka, plna mistnich zemedelcu. Davame mistni dobroty a jeden pan, asi mistni bavic, si z nas dela srandu az se cely lokal smeje. Jediny co z jeho prupovidek k publiku pochycuju je, ze jsme asi velky inteligenti, kdyz jedeme do Peru a neumime moc dobre Spanelsky. Kousek od vesnici nastupujeme na hrebinek a zacinaji asi nejhezci pohledy z celeho vyletu. Vsude tece voda mistnimi levadamy, pod nami jsou zelene udoli a okolo ten moonland. Konecne vidime i ten slavny vodopad, mozna je opravdu 100metrovy. V pozadi jsou krasne sopky, co dotvareji panorama. Co vic si prat. Necekane krasny den. Nazpatek uz svistime po zname ceste a mame i velke stesti akorat odjizdi mikro tak ani zbytecne necekame. Jedeme zase hodinku a deset minut jak sem a tentokrat uz na hotel frcime pesky. Vylet se vsim vsudy stal asi 50Kc, takze oproti asi 45 dolacum co chtela cestovka znatelny rozdil. Dnes uz nas ceka zase jen doplnovani kalorii a zitra konecne odjezd jeepem do basecampu a pozitri den D, pokus o nejvysi kopec cele vypravy.