Den 176, Cesta do Huancaya (3 915m)

Bus ma tentokrat nejakou sekyru a budi nas brutus troubenim az o pul 5 :-). Proste hospedaje Zaragoza se neukazalo jako dobry tip. V klidku balime veci a Honza premysli zda slovutny Cifrut vyhodit nebo ho vzit sebou. Nakonec ho bere a dela dobre jak se pozdeji ukazuje. Pred 7 jsme na autobusaku a odbavujeme krosny. Neceka nas tu bus dvoupatrak, ale terenak, coz asi naznacuje co nas ma dnes cekat. Otravuje nas tu nejaky deda ze ma hlad a zizen, tak dostava Cifruta a je od nej chvili pokoj. Ve stanku usmlouvame babovku, tak mame i nejakou snidani. Recepr babovky se sem nejak zazracne zatoulal a je temer vsude k dostani a s chuti stejnou jak u nas. Deda nas tu bohuzel nachazi a ma zalusk i na babovku ale ta nam na rozdil od Cifruta chutna, tak se nedelime. Ze zacatku jedeme stejnym smerem jako vcera, na Huanako. Vsechno se tu jemnuje na Huan...takze se to docela mota. Odtud zacina silnice bez asfaltu, takze kosti budou asi pekne protrepany. Ze zacatku projizdime super krajinou, trochu podobnou jak u Tupizy, akorat dost tezko dostupnou. Kaktusy, hrbitky, k tomu krasna reka. Dal uz cesta pokracuje stale a stale kanonem silnici vysekanou ve skale ale death road v Bolivii. Jelikoz tu zadni turisti nejezdi tak se o te ceste zadne povesti netraduji. Jedinym stestim je ze tu neni temer zadny provoz, tak se nemusime vyhibat nakladakum. Na jednom miste je takova brutalni dira v silnici, ze ji objizdime snad nekolik minut po centimetrech. Jedina chyba a jsme v rece o radny pocet metru niz. Bohuzel sedime na prave strane a mistni inzenyri se rozhodli ze ta je pro silnici nejlepsi tak mam celou cestu vyhled akorat do skaly. coz me docela stve. Na prestavkovem miste po trech hodinach jizdy nejaka mistni senorita prodava pro nas nezname ovoce Chilimoya, tak ho testujeme a je to dost dobry, ale hrozne sladky. Vypada to ze je to taky plod nejakyho kaktusu. Po vesnicich nabirame dalsi lidi a pohunek rozhoduje kdo bude sedet a kdo ne. Nejlepsi je kdyz profackuje maleho klucina sladce spiciho na sedadle, aby se probral a sel pekne stat do ulicky a misto nej usazuje nekoho jinyho. Dalsim spestrenim je chlapik co levacky da pytel snad hrusek na horu a ten se postupne vic a vic nahyba dolu. Cekame jak supi az manikovy pod nim spadne tech par kilo na hlavu. Uz to vypada nadejne, ale pan se podiva nad sebe a se zdesenim v ocich pytel uklizi, takze nic veseleho do blogu nepribyva. Jinak je v teto oblasti snad jeste vetsi propaganda nez v Bolivii. Kazdy barak ma na fasade obrovsky napis sveho kandidata na prezidenta nebo alespon na hejtmana. Po 5,5 hodinach umorne prasne jizdy kanonem konecne narazime na asfalt. Jeden typos toho vyuziva a ma nekonecnou prezentaci, kde nam zazni i spousta znamych slov, jako napriklad kanibalismus. Nakonec se z nej vyklube prodavac dost drahych knizek o vychove deti. Par jich prodava. Konecne opoustime kanon a par zakrutamy stoupame na nahorni plan, kde buji zemedelstvi a jsou tu docela pekny chaloupky. Prusmyk je tentokrat nizky ani ne 4tisice. Sjizdime do udoli a uz jsme v Huancayu