Den 175, Vylet v okoli Ayacucha (2 950m)

Muj sladky spanek je narusen ve 4 rano neuveritelnym ramusem. Ridic busu se pokousi dostat na autobusak a zewl co ma otevirat vrata asi zachrapal. Jeste nez znovu usnu se me podari zformulovat novy zakon ala Murphy: ¨Libovolny pohunek majici za svuj jediny ukol otevirat vrata ci dvere spi radove tvrdeji nez kdokoliv jiny v radiusu 100 metru¨ Rano po 6 stavame a Merlin s jednim zalepenym okem nevrle kouka na svet. Neni se cemu divit, po dlouhe dobe spime asi jen 9 hodin :-)). Ptame se na tu horu naseho pana recepcniho a ten nam tvrdi ze tim smerem dokonce jede prime mikro, coz nas utvrdi v tom, ze se tam pokusime podivat. Schazime z kopce nekolik bloku az nachazime mikra. Na kopec samozrejem nic nejede, ale do mesta Huanta, odkud by se tam snad dalo dostat, jo. V dodavce je samozrejme pretlak, ale ma to byt jen asi 45km tak to nejak prezijeme. Cesta vede nad mensimy kanony s vyhledy na ploche hrebeny, takze nic prevratneho. Nejak jsme se uz rozmazlili. Po ceste registrujeme odbocky k rozvalinam Wari a jeskyni Pimimachay, kam se chceme na zpatecni ceste tez podivat. Docela se divime vysvetleni v LP proc tu vznikla ta teroristicka organizace, pry chudoba, ale vesnicky jsou asi nejvzhlednejsi co jsme v Peru videli. Nektery domky maji i taskove strechy, coz je prijemna zmena oproti vlnitymu plechu, ktery vsak i tady prevlada. Mestecko Huanta lezi v dalsi kotline a je taky docela pekny, teda alespon centrum s palmami a kostelikem. Ptame se na ten kopec, ale je to nejaky marny neco vyzistit. Vsichni jen ze je to daleko a cesta draha. Nakonec potkavame zenskou co umi Anglicky, ale na vse zas rika maybe. Nakonec nam snad nejaky dovoz pry zaridi, ale my uz mezitim menime plany a chceme se dostat jen k Jezisovi nad mestem. Stopujeme tuk tuka a ten ma opravdu plno prace se na kopec vyskrabat. Skoro by stalo za to vyhlasit sazky zda ta oplachtovana motorka nezadre motor, nez tam vyjede. Tuk tuk ma tuhy korinek a nakonec v pohode nas vyvazi i kdyz par pasazi mezi sutrama mu davaji co proto. Od Jezise jsou pekne pohledy po kraji a mesto pod nami. Nazpatek se nechame zavest rovnou na autobusak. Dochazi tu ke kuriozni situaci, poprve na vyprave. Nejak jsme se spatne pochopili s placenim. Davam mu 10Solovku a cekam ze me jeste neco vrati a taxikar zase ceka ze mu jeste par solu prihodim. Nakonec je remiza, tech 10 to resi, vic mu nedavame. Mikrem se nechame vysadit pod jeskyni Pikimachay. Tak trochu v oblasti bez zivacka. Stoupame asi 160 vyskovych metru po rozpalenem kopci. Honza resi, ze nemame celovku ale nakonec je to tak jak jsem trochu ocekaval. Je to jen vetsi previs, kde asi driv pravekaci pospavali. Jsou odtud pekne vyhledy, tak si pekne z vysky planujeme dalsi cestu. Prochazime peknou krajinou jak z divokeho zapadu. Cesta je kupodivu uplne bila, takze mozna inspirace pro nazev Svetla Stezka. Dojdeme az na hranu kanonu a pod nami je vesnicka o ktere si myslime, ze je to Wari, nas dalsi cil. Docela da zabrat nez najdeme cestu dolu. Ve vesnici zjistujeme ze jsme nekde uplne jinde, v mestecku Pacaycasa a Wari je jeste lan cesty po asfaltce. Navstevujeme mistni comedor s docela nechutnym jidlem. jedinym povyrazenim je policejni hlidka 5 maniku, vsichni ozbrojeni samopaly. Na rozpalenou asfaltku se nam moc nechce, ale nakonec se odhodlavame. Po ceste mijime chlapika mijiciho nakladak, tak ho prokecnu a on nas vezme do kopce na vykopavky. Jedem peknym, prastarym Volvem, coz je tu jednicka u nakladaku. chlapik me pujcuje technicak tak zjistuju ze uz je tomu 21 let co volvicko sjelo s linky. U ruin na kopci je i male muzeum, tak prekvapeni zjistujeme, ze pro nas doted nezname imperium Wari jednu dobu melo pod placem temer cele Peru. Ruiny jsou poslabsi. Par hradeb jak u nejake zriceniny u nas a nejake mistnustky, ukryte pred neprizni pocasi a fotaky pod stavbicky z vlnitych plechu. Je tu stara osamocena babka prodavajici plody opuncie, tak je konecne taky ochutnavam. docela dobry ale tech pecek. Na ceste zpet behem chvile stopujeme mikro smer Ayacucho, tak se nam dnes docela dari. Vylet na vlastni pest byl nakonec docela fajn. Podvecer jeste prochazime mestecko, abychom ho prohlidli i za svetla. Nachazime pana, ktery prodava strudl! Takze dalsi vune domova po delsi dobe. Pocitame dny do odletu a zjistujeme, ze budeme muset zkratit navstevu Strednich And o dva dny, abychom meli na konec nejakou rezervu, takze uz zitra pojedeme do Huancaya. Nas pan recepcni si zlepsuje reputaci a radi, kde koupit listky na cestu pres den. Vecer na pokoji je zase brutalni rambajz z venku, takze dalsi krasna noc pred nami.