Den 187, Vyjezd do Punta Olimpica (4 910m)

Pred sestou ranni nas ceka neprijemna vstavacka. Pak nenapadne triskam dvermi, abych probudil nasi pani a konecne ji predal veci do depozitu. Finta s dvermi se dari a tim padem se zbavujeme prebytecnych kil bagaze. V klidku prichazime na autobus, kde nas ceka klasicke perunaske divadlo. Pobihaji tu prodavaci zvykacek, lizatek a taki, ale tentokrat ve velkem poctu, tak jich tu je pomalu skoro stejne jak cestujicich. Pri nakladani bagaze dochazi k problemu s dedou, ktery ma v pytli asi olovo a nikdo ho neni schopen vytahnout na strechu. Smer hory vyrazime s mensim zpozdenim. Do Carhuazu jedeme znamou trasou, ale tam uz nas ceka odbocka na sotolinu. Za mestem ciha rada policajtu a kontroluje v buse vsem obcanky, turisty nastesti vynechavaji. Stoupame s hlavniho udoli reky Santy zemedelskou krajinou s krasnym vyhledem na Huascaran. Pak nas ceka prujezd nekonecnou vesnickou a pak uz udolim reky Ulty. Je tu vyberci barak s branou do narodniho parku, ale bus pousteji bez problemu, tak zase unikame placeni za vstupku. V udoli reky je to klasicky malebny se spoustou kravek a osliku. Lamy tu nejak nevedou. Najednou prijde pasaz nekonecnych serpentyn, prekonavajici vsechno co jsem zatim autobusem jel. Nakonci uz traverzujeme svah rozpukaneho kamene, ktere tu nechal ledovec teprve pred nedavnem. Taky neutekl moc daleko a je skoro na dosah. Silnicka je spis na gazik nez na autobus. Proste osobakem bych sem stoupat nechtel. Konecne jsme v prusmyku Punta Olimpica, ktery je snad poprve vysi nez je uvedeno v mape a nejvysi co jsem v Jizni Americe busem jel. Cekame na bagaz, ale zasekly se dvere zavazadlaku, tak tam pohunek leze takovou skvirou a lidi v buse trochu zuri ze se tak dlouho stoji. Konecne mame bagly a bus mizi na druhe strane.