Den 173, Islas Balestas

Rani mlha a sedivak nas uz vubec neprekvapuje. Ani nas to nijak dvakrat netrapi, protoze zitra uz pofrcime zpet na Altiplano, kde snad zas bude obligatni azuro. Cekame asi pul hodky nez nas bus vyzvedne a pak uz jen cesta hodne depresivnim Piskem, asi nejosklivejsi stad na teto vyprave. Pobrezi je plne tovaren, takze zadna vysnena koupaci riviera. Po 20km jsme konecne v pristavu a spolu s dalsimi 30 turisty se nalodujeme na speedboat. Spolu s nami popluje rozlicna sebranka. Jediny kdo vycniva je Peruanec Fredy, ktery by jak z oka vypadnul Paroubkovi :-). Samozrejme se guidi nemuzou dopocitat lidi, ale tentokrat poprve nikdo nechybi, ale dva prebyvaji. Nejak zazracne se to vyresi aniz by kdokoliv vystoupil. Plujeme podel poloostrovu Paracas, ktery je huste poustni a je na nem spousta peknych kopecku. Prvni zastavka je u candalabru, coz je velikansky obrazec vykutany ve svahu s nejasnou minulosti. Pak pak kapitan zatahuje za motor a hura na ostrovy. Jsou to krasna skaliska se spoustou bran prorvanych morem. Lita tu tisice ptaku. 3 Druhy koromoranu, pelikani a jina havet. Je tu i par tucnaku ve fraku. Kazdych 7let se zde tezi guano (ptaci trus). Jeho neuveritelne mnozstvi vysvetluje guid jednoduse: ¨beacuse birds only eating and shiting¨. Taky se tu povaluje docela dost lachatnu i kdyz pry jejich sezona ted neni. Moc se nam tu libi. Nejvetsim zazitkem je asi pelikan ktery ma v zobaku nejakyho mensiho ptaka a asi 200 tech mensich kolem nej poletuje a snazi se ho nejak zachranit. Po objeti ostrovu frcime zpet na pevninu, kde je kratsi suvenyrovy rozchod.