Den 163, Mismi Amazonas trek II. (5 625m)

Noc je opravdu nekonecna a rana se fakt nemuzu dockat. Sice jsem zabaleny ve spacaku jak mumie, ale muj dech se nejak vysrazel na snih, ktery me obcas propadne zpet dovnitr, coz je vazne fajn. Subjektivne je ve stanu nejvetsi kosa za celeho naseho putovani a teplotni konfort ve spacaku je tak nahrane. V 6:30 vylejzame a zjistujeme ze ricka pres noc zamrzla. Balime jen pozvolne. Neco zabalit, pak si vzit palcaky trochu ohrat ruce a tak dokola. Hned za kempem je zmet ruznych cest, tak nase jistota o spravnem smeru trosku kulha. Nakonec se vyskrabeme do sedla (4 980m) ze ktereho jsou videt nekonecne plane a kopecky bez jedine znamky civilizace, ale hora Mismi nikde. Nezbyva nez opustit intuici a vlozit do GPS bod sedla od Amiku. Vypada to ze jsme jen 4,5km vzdusnou carou vzdaleny, coz se nezda tak hrozny, zvlast kdyz tu je takovy teren ze da tim smerem kracet temer po primce. Po ceste davame obidek, sardinky s houskami, aby jsme se trosku posilili na usek, ktery nas ted ceka. Sileny traverz po rozpukanych skalach. Ledovec, co tu kdysi byl, tu udelal znacnou paseku. Je to fakt dost brutalni v 5 200 metrech litat s krosnou po fakt neprijemnym terenu. Vkradaji se cerne myslenky, co kdyby si tady nekdo znas treba zlomil nohu, pomoc neskutecne daleko. Honza radi pro tyto pripady mit v lekarnicce pilulku pro rychly, vecny spanek, ale nevim jak by se tento napad libil napriklad rodicum ;-) Konecne to mame za sebou a v 5 240 metrech se dostavame na vyhlidku, ze ktere je uz vsechno jasne. Vystupove udoli je hluboko pod nami a Mismi a sedlo pred nami. Nezbyva nam nic jineho nez se po hrebenu dostat do toho sedla, coz znamena dalsich par km tema hnusnejma kamenama. Uz jsme vlastne na hlavnim rozvodi, po levici vsechno styka do Pacifiku a po pravici ceka vodu nekonecna cesta do Atlantiku. Cestu do sedla nema cenu rozvadet, silena makacka a jedna z nejhorsich cest ktery sem kdy sel. Nad nami krouzi kondor a asi citi potencialni obed. Konecne jsme v sedle (5 331m) a vime ze pokud klesneme na druhou stranu uz neni cesta navratu a fakt to budeme muset dojit. Vycerpany jsme uz dost, ale cil cislo 3 na tomto treku se tyci uz jen necelych 2km od nas, hora Mismi. Vede k ni stejna krasna cesta po ktere jsme doposavad sli, hnusny rozpraskany hreben. Nechavame ubijejici krosny v sedle a vyrazime. Je to humac a obcas musime obchazet pole kajicniku, kteri tu zbyli po ledovci. Nakonec jsme preci jen na upati. V prachu je tu par stop tak prvni rozhodne nejdeme. Nejsme asi jediny magori, kteri si vybiraji osklive cesty na osklive hory ;-) Finalni vystup je dost prudky, ale nakonec preci jen stojime na vrcholu - 5 625 metru nad morem je muj novy vyskovy rekord - Ladakh zapomenut, tak si ho uzivam tak, ze lezim chvili v prachu a cumim do nebes. Ne ze bych byl tak vycerpanej, ale z krosny me dost boli zada, tak se musim alespon na chvili natahnout. Vyhledy z vrcholu jsou docela fajn, zvlast na krasnou sopku Ampato. Koukame na nekonecne dalky na severu, ale mesto Caylloma videt neni, coz nas docela strasi, musi byt asi pekelne daleko. Navrat do sedla je opravdu roboticka zalezitost a tak trochu si opet rikam, jestli to mam ve svych 30 letech jeste za potrebi :-). Ze sedla je to uz pohodicka a stan stavime uz u Amazonky, ktera tu prameni opodal. K pramenu chceme vyrazit az zitra, protoze sil fakt uz moc nezbyva. Dneska mame za sebou 18km temer stale ve vysce pres 5tisic. Docela fuci, tak postavit stan je docela boj. Budeme dnes spat ve 4 974 tak doufam ze nebude jeste vetsi kosa nez vcera. Pri vareni se do me pousti strasna zima, tak musim zalizt do spacaku. Honza me zachranuje a donasi vyplod dobreho hostince az do stanu, coz je dost fajn.