Den 174, Ayacucho vecerni

Az za tmy projizdime ulickami mesta a vidime, ze ani zde nejaky centralni busak neezistuje, kazda spolecnost ma svuj. Hned naproti tomu nasemu je ubytko, tak tam frcime. Pan se jeste necha usmlouvat a i pokoj je docela fajn. Vyrazime do mesta sehnat nejaky mapicky a musime uznat ze zmena oproti pobrezi je hrozne velka. Je to tu pekny upraveny. Kolonialni domy a kostely, zadny binec. Nechodit tu Peruanci, tak by to tu vypadalo jak v nejakym historickym evropskym meste. Turisty tu preci jen nejaky vidime, ale hodne poskrovnu. Informace a nejaky prospekty nam dava nakonec nejaky policajt v oficine na rohu hlavniho namesti. Pote nachazime jeste jednu cestovku, ale rozhodujeme se zitra zkusit stesti samy, mistni dopravou. Mame par tipu na lokality v okoli, ale nejvic nas zaujala docela vysoka hora Razuhuillca. No uvidime jak to tam bude s dopravou. K piti zkousime novou znacku Cifrut, ale chutna trosku jak saponat, tak to sem uvadim jako varovani pred pozitim. Jdeme spat relativne pozde, ale binec z ulice je asi zatim rekordni, co jsem na ceste zazil. Troubeni, rvani, turovani motoru, proste hardcore. Zda se tu nemozny usnout, ale asi jsem si uz na lomoz zvyknul, protoze me staci jen pet minut a jsem v limbu.