Den 183, Alpamayo trek V. (4 850m)

Vstavani klasicky na rozbresk, takze v 5:50. Merlin ze nema rad vstat a hned vystrelit, ze se rad povaluje. Tak mu navrhuju, ze ho budu budit o pul hodiny driv aby si to valeni trosku uzil. Proste teror :-). Tuto variantu kupodivu zamita. Nastesti je azuro, tak snad prelezt sedlo s krasnym jmenem Gara Gara nebude az zas takovy boj. Musime prelizt napul rozbity most a po namraze klouzu a malem padam do reky. Radsi nemyslet kdybych tam fakt zuchnul, protoze vsechno obleceni mam na sobe. Vystup neni tak hrozny a vyhledy na spoustu hor jsou fakt super. Bohuzel pred potencialne nejlepsim vyhledem se cela krajina neuveritelne rychle zahaluje do mraku, takze fotak place. Zacina byt sedivo mlhavo, sem tam poletuji vlocky a hnusne fouka. Gara Gara se nezapre. My se vsak nedame a Garu Garu nakonec dame. Nahore moc dlouho nepobyvame a klesame co nejrychleji dolu s radosti ze jsme to dali. Na druhy strane je krajina o dost jina. Hrebeny porostly travou a dolomiticky vychozy ala Durmitor. Pocasi se postupne lepsi, takze to vypada ze poprve bude lepsi odpolko. Ceka nas ctvrte sedlo, ale to je dost na pohodu. Je z nej krasny vyhled na nejmohutnejsi masiv tady - Pucajirca - a posledni, ktery budeme na treku obchazet. Vrcholky jsou sice castecne v mracich ale alespon neco. Schazime na rozsahlou pampu. Za cas prebrodime reku a hned za nim stavime stan. Po 47 hodinach vidime cloveka. Nejakyho manika na koni, ale na obzoru, takze ho vlastne ani nepotkame. V klidku stavime lezeni a razime smer laguny. Cesta je marna, spis zadna, ale na vrcholek se nakonec dostavame. Je to tu uzasny a zase to smazava vesketou unavu. horsky buh nas odvdecuje a cely masiv Pucajirca se odkryva. V ledovcich praska a jen cekame az neco spadne do laguny. Na druhe strane je Apamayo, ktere tak vidime z druhe strany. Slunicko sviti jak o zivot tak se po navratu ke stanu jen tak valime na trave a koukame na hory. Naprosta idylka. Mimo nas a spoustu krav ani noha.