Den 169, Zpet do Arequipy

V kempu uz jen balime veci a sledujeme dedu jak se mota a asi dvakrat pada na zem. Honza mu diagnostikuje lehky otok mozku z vyskove nemoci. Jeste ze uz za chvili frcime zpet, protoze na to se da i umrit. Tak si tak rikame, ze jsme prijeli v 5 a mohli se klidne vratit ve 3. Nekteri lidi fakt nemysleji a vrhaj se do vysek bez aklimatizace, cestovkam je to samozrejme jedno. Vyrazime smer dolu a guid nam za chvili mizi, je mu tak trochu jedno, ze deda se zas natahl v suti, asi na tenhle vylet nebude moc dobre v rodne Australii vzpominat. Klesame az na ten placek v 5ti tisicich, kde cekame na jeep. Slunicko uz zase sviti, tak se valime mezi sneznymi policky. Vozitko nastesti prijizdi driv nez jsme cekali, tak se tu nemusime nudit prilis dlouho. Zpet se nevracime po asfaltce ale sotolinkou mezi sopkami, tak je na co koukat. Posnezeny vypadaji o dost lip. Bohuzel me diky te snezne bouri uz napodruhe utekla 6ti tisicovka. No co se da delat, snad priste :-). Jen co se ubytujeme v nasem luxusnim hotylku, letime koupit jizdenky do Nasci. Je to zase porod, protoze vsechno jede jinak nez bysme chteli, ale nakonec se dari a zitra frcime smer giganticke obrazce