Den 178, Cesta do Huarazu via Lima (4 700m)

Vyjizdime takrka na cas, ve 22 hodin, ale necekane dalsi hodinku stravime prejezdem a zevlovanim na mestskem terminalu o jehoz existenci jsme doposavad nemeli tuseni. Sedime na prednich sedackach, kde je vic mista, tak to vypada i na docela dobre vyspani. Bohuzel je v busu jedna urvana holka, ktera co pet minut zacne neco porvavat, takze vytuhavam az ve 2 rano, kdy sjizdime z Altiplanskeho prusmyku 4 700m, a zalehnou me usi, tudiz uz nic neslysim :-). Ve 4 rano jsem uz zase na nohou zacinaji predmesti Limy. Je tu mega hnusne, poprchava a venku je to cely nevabny, individua, vysipany hromady odpadku atd. Behem jizdy mestem zastavujeme na dvou soukromych terminalech nasi spolecnosti a az na tretim je definitivni konec. Hned nas oslovuje taxikar, kam mame namireno. Takze tu nezustavame ani minutu navic a nechame se odvezt na sever mesta odkud jezdi busy do Huarazu. Po ceste vidime jak se nahaneji nejake gangy, tak jsme radi, ze tu nemusime courat peso. Trochu se bojime, abychom tu nemuseli treba dlouho cekat, ale kdyz se tam v 6 rano dostaneme, tak prvni bus jede uz v 6:45 coz je dost fajn. Jedeme nekonecnymi predmestimi v hnusnym pocasi, co tu panuje vetsinu roku. Vubec nehcapeme proc se tady tech 8,5 milionu lidi usidlilo. Bus furt nekde stoji, tak nas ceka asi pekna couracka. Cesta vubec neutika. kolem zase poust, nevabny domky. Celkove je peruansky pobrezi asi nejosklivejsi cast Jizni Ameriky, co jsem zatim videl. Asi po 200km kjonecne odbocujeme smer vnitrozemi. Nasleduje klasicky kamenity kanon s kaktusy a pak pribivajici zelen. Vystoupame az do 4 120 metru a odtud se konecne otevrou nadherny pohledy na ledovcove hory, ktere se tahnou az na obzor. Krajina je uzasna, tak uz tolik nevadi ze courani pokracuje. Do Huarazu prijizdime az po 16 odpoledni, takze presun byl vice nez mohutny.