Den 169, Pokus o Chachani (5 550m)

V 1:30 je budicek a my s celovkama probihame skrz prijemne srpnove snezeni. Hlava uz neboli tak je to fajn. Chysta se snidane a po ni vystup i kdyz v tomhle pocasi to asi neni uplne ten nejlepsi napad. Deda je extremne spatnej a nikam tedy nepujde, vyska ho uz skolila a ani Sofie nema ten spravny apetit. No alespon se muzeme my dva trosku posilnit. Konecne vyrazime a cesta ve tme pres castecne zapadany kameny snehem je fakt takova jakou jsem si vzdy pral. Po 50 metrech musime cekat az se S vrati pro nejake veci. Za chvili ze ma respiratory problems. Vypada to ze je hotova a uz dal jit nechce. Guid ji tedy koumesky radi at se po stopach vrati zpet do kempu a necha ji zmizet ve tme. Dal pokracujeme uz tedy jen my dva plus ten profesional. Ocividne pokracujeme uplne nahodne a cim vic se blizime sedlu tim vetsi je vichr a snezeni. Juan tu predvadi sve nejvetsi cislo za ty dva spolecne dny - aby mu nepadal snih do oci, tak si nasazuje slunecni bryle. Dat si slunecni bryle ve tme je slusna magorarna a i on brzo poznava ze to neni to nejlepsi na hledani dalsi cesty a sundava je s hlaskou imposible. Po case uznavame ze to opravdu nema smysl, akorat by nas to nekam odneslo, tak to balime. Asi 50 metru pred kempem vidime rozsvicenou celovku, to Sofie sedi jak permonik na sutru a asi se tu chysta umrznout. Ve 4 lezeme docela hotovy do stanu a jeste chvili rozjimame jestli by to byla i nase vina kdyby tu fakt skoncila. Nakonec to hazeme na Juana a jdeme na chvili spat, protoze pry po 6 rano vyrazime za svetla alespon do toho sedla