Vubec se nam nechce zvednout z nasi travnate vyhlidky, ale chceme dojit do Polabamby jeste za svetla, tak nic jineho nezbyva. Nejdriv zkousime jit kolem ricky, ale stale musime ruzne obchazet mocaly a mensi pritoky, tak zkousime hledat oficialni cestu. S trochou stesti se nam ji dari najit (zacatek miri tak trosku marne do krovisek) a pak pokracujeme dlouho temer po vrstevnici asi 50 metru nad louckou. Z vysky sledujeme mistni zivot, kde jako by se zastavil cas. Sice je tu zimni rocni obdobi, ale i presto tu maji po sklizni. Zensky chodi v krojich a chlapy nosi desne klobouky v podobe hribecka. Vypadaji v tom jak solidni loupeznici. Prichazime do vesnicky Janca Pampa a zde zjistujeme ze i kdyz vsechny nase zdroje hovori ze sem zadna silnicka nevede tak tu nejaka sotolina je, asi novodoby vydobytek civilizace. Vydavame se po ni, protoze nam to jiste usnadni cestu do mesta, nez jit po druhy strane kanonu a hledat ji. Po chvili mijime skupinku zemedelcu. Dedek chce abych ho mermomoci vyfotil, tak ho tedy cvaknu a pak chce ten smeckar zaplatit. Na to mu kaslu i kdyz ma v ruce vidle a pri nasem odchodu neco pokrikuje. No nema tu zadneho oslika tak nas sotva dohoni. Dal potkavame nejaky zensky zevlovat u silnice a chteji po nas karamelo. No ze po nas pokrikuji deti ze chteji karamelo, to budiz ale i dospeli to uz je sila. O kus dal vidime nejakyho dedka se valet na ceste a pak kdyz ho mijime tak neco bezduse mele, asi je zfetovanej po koce s oriskem. Po docela dlouhy dobe dojdeme na vyhlidku a vidime ze Pomabamba je jeste vic daleko v hlavnejsim udoli nez jsme cekali. Zkracujeme nekonecne zakruty silnicky a dokonce vidime i mistni pohreb. Konecne jsme dole u reky a pokracujeme podel ni smer mestecko. Prvni domecky jsou tu - mame to za sebou, zvladli jsme to.
Zhodnoceni treku bude asi dost o slovu nej v mem zivote....nejdelsi: 109km, nej prevyseni dohromady 6090metru do kopce, nejtvrdsi, nejopustenejsi, asi i nejkrasnejsi
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat