Den 172, Ica (415m)

Rano nijak nekvaltujeme klasickou mlhou a v klidku prichazime na busik v 7:28. Bus odjizdi necekane uz v 7:30 tak na posledni chvili hazime krosny do zavazadlaku a frcime, expresne rychle, pryc. Zasedavame posledni mista a listky kupujeme az za jizdy. Skoda, ze to takhle nevychazi porad. Mraky se kolem 8 trhaji a je zase azuro. Jedeme stale atacamskou krajinou, takze se tu stridaji vyprahle hrebeny bez zivota s peknymi zelenymi oazkami u rek privadejici vodu z And. Na pul cesty v nejvetsi oaze vsude rostou pomerance, tak je lidi klepou na hromady a rovnou prodavaji ve velkym. Po ceste nam kontroluji ruzni revizori 4x listky. Ruzne je nabirame po silnici a zase vysazujeme. Jak klesame tak optimisticke slunecne pocasi mizi a jsme zase v pasmu sedivych mraku od oceanu. Lidi to tu maji v primorskem pasmu tezky. 5 mesicu je tu azuro a 7 mesicu v kuse zatazeno. Pocasi na provaz. Do Ici prijizdime po asi 2,5 hodinkach a mesto na me pusobi jak neco v Jihovychodni Asii. Vsude frci tuk tuki s klasickym a nezbytnym troubenim, proste mumraj. Stoji se tu taky obrovska fronta na listky, tak tu si nechame napozdeji a jdeme se na chvili podivat do centra. Veskrze tu neni nic k videni. My jsme se zde taky nezastavili kvuli pamatkam, ale kvuli vehlasnym dunam za mestem. Bereme taxika, abychom tu nekde nekufrovali i kdyz jedna velka duna se zda jen kousek od centra. Taxik nas zavazi k hotel Dunes, takze mensi nedorozumeni i kdyz rozhodne nikdo z nas slovo hotel nerekl. Nakonec se domluvime a preci jen nas odvazi na druhou stranu mesta do jakesi oazy uprostred pisku. Hned nas lanari nejaci typosove na jizdu vozitkama, ale peceme na ne. Drapeme se na prvni duny a da to hodne zabrat, taky je 115 metru vysoka. Z vrcholku je krasny vyhled ale pocasi je marny, vsude jen sede tezke mraky. Duny jsou az necekane vysoky a tahnou se az na obzor. Subjektivne se me ale libi min nez ty v Maroku v Erg Chebbi. Tady je spousta bince a poletuji tu igelitaky, proste basura (odpad) je vsude. Lezeme jeste na protejsi o neco vyssi dunu a tam sledujeme meterologicky zazrak, kdy se naprosto neprostupna sediva obloha behem pul hodiny promeni na ciste azuro. Hned je to tu o dost hezci, ale na foceni to samo v pravy poledne moc neni. Valim se v pisku a premyslim jak me bude dlouho trvat nez to vsechno vyklepu. Cestou zpet odchytavame tuk tuka a zavratnou rychlosti se ritime zpet. Fronta se prakticky nezmensila, ale nakonec cekame asi jen 30 minut. Bus navic jede hned za 7minut, tak je to akorat na to vyzvednout bagly z uschovny a adie Ica