Prijizdime na krizovatku cest, kudy jsme uz jednou jeli (Arequipa - Puno). Konecne jsme na asfaltu. Prevaluje se pulnoc, tak uz pomalu ocekavame blizici se mesto. Bohuzel nas bus jede z kopce jak neuveritelny snek. Minule jsem si tu stezoval na rychlou jizdu a ted musim zase reptat z opacneho gardu. Predjizdi nas nejen mrte busu ale dokonce i nakladaky. Honza tvrdi ze ridic je placeny od hodiny, coz se jevi jako pravda. Konecne vidime krasne nasvicene mesto. Bohuzel ho krizujeme sem a tam. Projizdime nejak zahadne rezidentni ctvrte a s nimi i nekolik desitek retarderu. Az ve dve rano jsme konecne na busaku, kde nas hned odchytava dedula a veze tagem do hotelu. Je docela tezky se dobouchat. Pan je rozespaly a zmateny, ale nakonec se preci jen ubytovavame. Pokoj vypada jeste hur nez jsme tu meli minule, vystrizeny jak ze sociku. Padame mrtvy do postele, to tedy ten nas odpocinkovy 50 den v Jizni Americe pekne zacina.
Rano se jen tak zvolna probouzime k zivotu a vydavame se jak pracloveci na lov, abychom doplnili, drasticky ponizeny, stav kalorii v nasich organizmech. Davame dve snidane a vubec cely den neco pojidame. Zitra chceme konecne vyrazit na sopku Chachani, ale vsechny mista v jeepech jsou obsazeny a pry je volna az pozitri. Premyslime co zde budeme kutit, abychom se tu neflinkali dva dny po sobe. Hledame nejaky moznosti v okoli na netu, ale vsechno jsou to vicedenni zalezitosti. Nakonec Hanz nachazi nejaky 100 metrovy vodopad asi 30 km od Arequipy v sopecne krajine, tak se tam zitra pokusime dostat nejakou mistni dopravou, protoze cestovky klasicky chteji nekrestansky peniz. Zacina pomalu zapadat slunce, tak letim na hotel pofotit sopky ze strechy
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat