Den 147, Coroico - Vylet ke kaskadam

V 6:40 vstavame na vychod slunce a je opravdu dost dobry, takze zitra zase. Prichazi sem i Anglan z recepce a rika ze uz zde pracuje dost dlouho a kazdy den je to uplne jiny. Na obzoru jsou do cervena nasvicene 5ti tisicovky a pod nami to hluboke udoli, radost pohledet. Nad dzungli i nad nami je vsak docela zatazeno a vali se cary mlhy, tak vyslap na kopec nad Coroicem zavrhujeme a pujdeme na dalsi mistni cil - k vodopadum. Musime zase ke kalvarii a odtud pokracujeme temer po vrstevnici svahem. Vyhledy dolu jsou docela fajn ale nizke mraky se moc potrhat nechteji. Cestou nas doprovazi trubka, tak doufame ze se to nezvrhne v dalsi trubka trek :-). Po 4 km prichazime k prvnimu vodopadu, ktery je monstr obestaveny betonovou nadrzkou a asi 5 trubkami, no fakt krasa. Bolivijsky vodohospodar se tu vyradil. Cestu obcas spestruji ruznobarevni papousci co rvou jak o zivot. O dalsich 1,5 km dal je druhy ale to samy, proste zase jedna atrakce z lonelyho ktera se moc nepovedla. Jediny co me pribylo je par stipancu od nejakych kousavych potvor. Po podarene vychazce sbihame kopec na autobusak, kde kupujeme listky na zitrejsi jizdu do Amazonie. Bude to pekna streka asi 16 hodin a prvnich asi 6 pojedeme pres kopce a jak rika Anglan v recepci dalsi death road :-)). Po navsteve comedoru se na ceste zpet zastavujeme jeste v cukrarstvi, kde nas zlakala krasne vypadajici obr buchta ale je temer bez chuti, tak rikam babce jestli nema marmeladu a sni je to pak jina pochoutka. Pak uz jen bazenek a relax. Udelali jsme si tady taky mensi leto. Takze dalsi zprava az pozitri z Rurre