Den 145 - El Choro II. (2 815 - 1 980m)

Ve 4 rano dela babka zase binec v chaloupce, takze budicek je zase z tech delnickych. V pul 7 vylezame a likvidujeme lezeni. vsude jinde spi jak zabity. Obloha zpocatku zatazena se behem 20 minut jako zazracne roztahavama. Hned za kempem vegeteca dost houstne do regulerni horsky jungle. Potkavame dalsiho pana s macetou vypadajiciho jak klasicky clen kolumbijske gerily, ale jediny co chce, je nas ticket na trek. Je to docela umorny sestup, tak jsem radi, ze jsme vcera zutali u babky na zahradce. Po ceste rostou ruzny kytky, nekolikametrovy kaprade a jine bujnej porost. Po vic jak dvou hodinkach prichazime do vesnicky Choro, pred kterou akorat boura stan nejaky pohodarsky parecek, ktery zjevne nikam nechvata, kdyz vyrazil jeste o den pred nami. Dochazi nam voda a lp varuje, ze od Chora je pry tezko k sehnani, tak obchazim vesnicku a nachazim typose, ktery nam nejaky flasky prodava i kdyz 3x predrazeny. Prechazime po peknem moste reku a ceka nas prvni vetsi kopec. Kvaltuju nejak rychleji nez honza, tak se rozhodnu na nej pockat az na hore. Po 200 vyskovych v brutalnim parnu jsem konecne na vyhlidkovym balkone nad kanonem. Tak se jen tak valim a asi 10 minut cekam nez dosupi Honza s krosnou, ktera jiz urcite sve kouzlo ztraci :-). Otravuje me neco jako vcela, tak poprvy nadavam na jungly, ale pak zjistuju ze je to jen pestrobarevny hovadko, tak ho likviduju a je na chvili klid. dnesni den se nam zda o dost narocnejsi. Cesta klesa - stoupa a je fakt dost vedro. no alespon mame i nejaky letni zablesky na teto zimni vyprave. Obcas mijime chaloupky, vetsinou pozavirane a unich vypalene strane. U jedne takove delame odpocinek a za chvili prichrasti osamely majitel jak jinak z macetou ale tenhle i s nejaky sekacek, tak akorat za krk. No chce nam prodat jen nejaky piti, takze zadne osklive incidenty :-). Konecne je videt na obzoru i usedlost Sandalini, kde ma zit legendarni Japoncik uz od 40let 20. stoleti. Bohuzel se zda ze cesta k ni bude jeste dost dlouha. Klesame k rece Colgante do 1 670m, prozatimnimu nejnizsimu mistu treku a odtud je nejdelsi stoupaci kombo 250 + 150 vyskovych metru v lp absolutne nezminovane. Batoh tahne dolu ale nic jineho nezbyva nez to vyslapnout. Po 9,5 hodinach pochodu konecne prichazime k usedlostem. Uz tu neni jen Japoncik, ale i jine domky, ze kterych nas lakaji babky at se u nich usidlime. My razime neomylne k Japoncikovy, chceme zjistit zda je jeste na zivu. Jeho, asi hospodyne me ukazuje zahradu, kde se kempuje a mezitim tu probehne s konvi do praveho uhle shrbeny pan domu. Vypada ze uz trpi stareckou demenci, je rozcepirenej a ani neodpovi na pozdrav. Zahrada je na uzasnym miste primo nad kanonem s mega vyhledem. Stavime stan totalne zniceny. Pak jdeme koupit cervezu. Najednou vybiha Tamiji Hanamura s guest knihou a musime se zapsat. Ukazuje se ze mu to mysli jeste naramne dobre a ma neuveritelny znalosti zemepisu. Jen co se dozvi ze jsme z Cech chrli Sumava, Krkonose....V bloku ma nakresy zemi, tak musime zakreslit odkud pochazime presne. jicin ani Breclav tam jeste nema, takze jsme prvni. Z Cechtam ma jinac bodu hafo, tak tu krajanu beha habakuk. Je mu pry 95 let !!!. Pada tma a kolem nelitaji jen svetlusky ale i komari, tak se stahujeme do stanu, kde musime vyhubit spoustu ruznych musek, co se sem mezitim nastehovaly