Den 144, El Choro trek I. (4 904 - 2 815m)

alesRano je z tech krutejsich, budicek radi uz kolem pul 7. Vyrazime na mikro, ale jako na potvoru zrovna zadne nejede, tak asi po 5 minutach mavame na taxik a za nekrestanskych 24Kc odjizdime na stanoviste busu smer Coroico. Mame jeste asi pul hodinku cas tak nakupujeme posledni zasoby a pak uz sedame do temer poloprazdneho vozitka. Pet minut po oficialnim odjezdu se teprve nahrnou lidi z ruznyma pytlama, jako obvykle. za sebou slysim povedomou srandovni Anglictinu a on to nas guid na Chacaltyu. Nejaky parecek si ho zaplatil na nejakou soukromou akci. Bavi se o nasem treku tak nejak pocitam ze nepujdeme uplne samy. Zase zastavujeme u mytnice a tentokrat si vsimam i tabule, ktera upozornuje, ze na teto silnici rocne umre 47 lidi. Vypado to, ze cislo je kazdorocne aktualizovano. Ve 4 660 metrech nas bus samotne vysazuje, takze slapat dal budeme samy. Kousek dal u jezera se zase pripravuje pekna radka lidi na sjezd silnice ale s krsonou tu neni ani noha. Jeste se musime zapsat do navstevni knihy narodniho parku Cotapata a muzeme vyrazit. Jsme tu dneska prvni, tak nas tesi ze pujdeme v klidu samy. Mame stesti na krasne pocasi, dost casto jsou tu pry mraky a mlha znesnadnujici pocatecni orientaci na coz si dost lidi na netu stezuje. Nam to tezky vubec neprijde. Sedlo pres, ktery mame jit je zretelny hned od zacatku treku. Ke vsemu je cesta siroka na auto a vyjete stopy naznacuji, ze tu i nejake jezdi. Prochazime mezi dvemi peknymi jezirky ale na vykoupani odvaha neni, zvlast kdyz vidime zbytky ledu na kraji. Honza prohlasuje ze velka krosna ma sve kouzlo, ale preci jen bych sel radsi jen s malym batuzkem. Nasleduje prudke stoupani, trosku pripominajici vystup na Kongmaru la v Ladakhu, ale nastesti je o dost kratsi. V prusmyku Apacheta (4 888m) jsem o neco driv nez Honza, tak si tam uz nalehko pobiham a volam na nej, ze velka krosna ma sve kouzlo. Honza jen supi a radsi nic nerika :-). Krajina, ktera byla spis takova malebne podhorska je na druhe strane uplne jina dost velehorska. Je videt ostry horsky hreben a kdyz se trosku popjde i pekne ledem pokryti velikani. Nechavame v sedle krosny a delame mensi prochazku. Ja vystupuju az do 4 904, ale pak se radsi vracime, abychom bagly nenechali dlouho bez dozoru. Trosku me to mrzi, protoze v ramci hodiny by se nechalo vystoupat na peknou 5ti tisicovku s genialnim vyhledem do vsech stran. Z niceho nic do prusmyku prijizdi mikrobus a z neho vyleza nejaky amik z guidem. Takze Murphy pracuje jako vzdy. Sice jsme tu jen 4turisti ale pujdeme zase vsichni spolu. Incka cesta zpocatku dost klesa, takze vyskove metry mizi rychlosti blesku. Do kopce stoupa par mistnich, maji to takhle do La Pazu bliz nez jit pres jungly. Sestupujeme udolim a kochame se horskou pustinou. V malych usedlostech je i spousta deticek zadonicich o karamelky, takze trochu litujeme ze zadne nemame. Jeden chlapecek na nas vystrkuje holy zadek a tez vola karamelo, tak nevim zda v tom nebyl nejaky dvojsmysl. Prvni vetsi vesnice je uz ve 4 000 a v Chucure (3 600m) nas jeden typos kasiruje o 24Kc na osobu za trek. Pry na spravu mostu a cesty. Ve 3 500 metrech je poprve videt ze se krajina meni, pribyva vegetace. Dal v zeleni potkavame takzvanou Brunovu rodinu z Majora Zemana. Starej Bruna ma tri zuby a v kazde ruce macetu. Dceruska jima obrovskou sekyru. Doprovazi je stado lam nalozenych drevem. Trosku vystanou vzpominky z lonely planetu ze se uz na teto ceste prihodili, krasne prelozeno, ¨osklive incidenty¨. Starej Bruna je nastesti naprosto v pohode, jen varuje ze bude prset, coz nas netesi. Prichazime do Chalampampy (2 815m), coz je jen par domecku, ale spousta upravenych mist na stany, tak zde budeme kempovat i kdyz je jen pul 4. Chvili jsme premysleli ze bysme zkusili jit jeste o dve hodky dal, ale nohy mame z toho dlouhatanskyho sestupu docela rozsekany, tak bude nejlepsi zustat tady. Kempujeme u jedny stary babky na zahrade, ktera bydly v malinkaty chaloupce. Vybira 24Kc za plac. Honza si stale pral varit, tak ho trochu trapim, davam mu benzinovy varic at si ho sestavi a teda navari, kdyz se na to tak tesi. Jde mu to docela dobre, takze i nejaky jidlo se nakonec kona. Mezitim prichazeji necekane i dalsi skupinky, tak jeste pribyvaji ruzne roztrouseny 4 stany. Jdeme jeste okouknout okoli, abychom videli co nas zitra ceka a vidime krasneho kolibrika. Do stanu zalezame uz pred 6 ale dlouho kecame tak se vecerka docela posouva. Babka pousti mistni dechovku, ale pripada me to spis jak hodinovy techno track.