Den 136, Vystup na vyhlidku nad mestem (3 830m)

Vyrazime na jidlo do buface, kde si davam pravy cesky kureci rizek! teda s ryzi a smazenym bananem jsem ho jeste nemel, ale i tak to byla pekna vzpominka na domov. Rad bych vyrazil jeste na nejakou vyhlidku na mesto zalite pozdne odpolednim slunce. Honza je stale marny a jde si lehnout na pokoj, tak vyrazim sam. Proste ta mladez ted uz nic nevydrzi ;-). Vyhlidl jsem si ulicka vedouci vysoko do strani kanonu a pak se ruzne motam, ale stale smerem vzhuru. Obcas mijim podivnejsi existence - zebraky, houmlesy a ruzny norky. Je preci jen videt, ze jsme ve velkomeste a zivlu je tu vic nez vsude jinde po Bolivii. Prijemnejsi vec, co nam prisla uz v Potosi, je tu daleko vetsi teplo nez na jihu. Nebo jsme si uz zvykli? Konecne jsem uz skoro na vyhlidce, kdyz musim mijet skupinku 5 ozralu, coz neni vzdy prijemne setkani. Samozrejme si me vsimaji tak snima chvilku promlouvam, vse v poho. Uplne nahoru kopce se jit neda, je tam nejaky vojensky prostor. Ale i tak jsou nadherne vyhledy na mesto hluboko podemnou, zvlast na horu Illimani (6 432m), ktera jak snezna koruna je takovy symbol La Pazu. Po vynadivani se rozhodnu vratit zpet, stejnou osvedcenou cestou, protoze na druhe strane to vypada trosku vice skvotoveji. Norky nikde nevidim, tak si kracim zvesela, ale jsou zalezly v dodavce a chlastaji, tak si stou veselou skupinkou musim tez popit. Pijou nejaky mok smichany se spritem, docela je to dobry. Kdyz se od nich po druhe vymanuji a ujdu asi 50 metru, tak me napadne co bych pro blog neudelal a vracim se znovu k nim, abych si je zdokumentoval. Nasleduje velke foceni a uzavreni velkeho pratelstvi mezi Checo a Bolivia :-).