Den 142, Po brezich Titicaci

Rano uz v pul 8 vyrazime smer ven, abychom pokoukali jezero jeste za pekneho ranniho svetla. Bohuzel je zatim pekna zima tak tradicne mrzneme. Po ceste je pripoutano spousta pasiku na spagatech, kteri by si dali na zub ne neco dobreho ale cokoliv. U pekneho vyhledu na male ostruvky me Honza bere kramle a mizi neznamo kam, tak mirim smer kopec o kterem jsme se pred tim bavili. Kdyz na nej po vetsim usili vylezu, tak ho konecne vidim jak pobiha po ceste daleko a hluboko. Po chvili se zase stretavame a pokracujeme dal podel brehu. Jezero je krasne a je i docela zajimave sledovat okolni zemedelsky zivot okolo. Po chvili prijde vysoka skala a silnicka ji obchazim vetsi zachazkou do vnitrozemi. Z maleho pasa se odpojujeme a lezeme na vyhledovy hreben. Vyhledy jsou krasne a nasledna hrebenovka taky. slez na pevnou zem je uz o trochu horsi. Nakonec jdeme nekomu pres zahradu ale mistni Svedi /kryci jmeno pro indiany, cigany, pripadne cernochy aby nevedeli ze se o nich mluvi - toto neni z me hlavy, dik Dane :-)/ to berou naprosto v pohode. Uz jsem docela utahany, kilometru nam muj stav bylo zase tak trochu vic, tak chceme chytit stop zpet. O kus dal je vsak zaparkovan rakosovy clun, tak se k nemu vydavame a mistni kluci ze nas za par susnu svezou, tak to bereme a jedeme se podivat na sadky pstruhu uprostred jezera. Nekteri kusanci jsou opravdu docela prerostly. Jen co pristanem ke brehu jede kolem nas mikrobusek, tak ani nemusime cekat. Na pokoji pak davame mensi odpocinek a pak uz razime zpet k jezeru. Honza se chce vykoupat. I tak cini a pak se divi ze je mu dost zima. Ja jsem si tu uz zapalval pred lety, tak nemusim. Jdeme jeste na pstruha, ktery je vyborny, ale asi zcela nesplnuje dietni predstavy, tak snad moc vecer nepozlobi. Na zapad slunce jsme vylezli jeste na kopec nad mestem, kde maji byt nejake incke ruiny, ale moc toho tu neni. Zapad do jezera byl docela fajn