Den 132, Tupiza trek (3 548m)

Tentokrat nas nehoni zadny budicek tak spime jak zabity celych 11 hodin :-). Nakonec jsme se rozhodli ze kola nechame na jindy a vyrazime na nejaky ¨hike¨ okruh za mestem. Mame dva planky tak doufame ze se nestratime v bolivijskem divokem zapade. Vymotat se z mesta nam kupodivu nedela zadny problem. Je krasne dopoledne a mistni skaliska okolo jsou opravdu nadherne. Jdeme po stopach jeepu a koni, kteri delaji cast okruhu ktery mame v planu. Prvni zajimavosti po ceste je Dablova brana, takova dira ve skalach. Dale tu mame Valle de los Machos, coz jsou takove trosku upgradovane kokorinske poklicky falickeho tvaru :-). Skaly se priblizuji a uz tu mame vstup do Inkova kanonu. Zde stopy koniku konci a vetsina turistu to zde otaci. My vsak jdeme dal protoze by nas melo cekat pouze ¨some easy climbing¨. No nakonec je tam lezeckych pasazi docela dost, ale zadny extrem ktery by nas prinutil to otocit. Nakonec se kanony nekolikrat rozdeluji, tak jdeme dal spis podle intuice az dojdeme ke skale, kde nas ceka uz jen pekne suti vysipany zlabik dost prudkeho sklonu. Zda se ze asi nejsme uplne spravne, ale uschla slupka od pomerance, jakop jedina lidska stopa nas zene dal. Vystup nepatri k nejprijemnejsim. Sice uznavame pravidlo trech pevnych bodu, ale ani jeden z pevnych bodu se nezda pevnym :-) Honza to nahore komentuje ze uz by to znovu nerad absolvoval. Stoupame dal az na vrchol kopce, abychom se rozhlidli po kraji a nasli spravnou cestu dal, coz je tez obcas sut a hlavne boj s kaktusy a ostatni bodlavou vegetaci. Konecne jsme na vrcholku (3 471m) a zjistujeme ze slezt nekam dolu bude docela problemek. No pokusime se vylezt na vedlejsi vrcholek, ktery se jevi o neco vis, abychom rozsekli jak tedy dal. Vracet se nam opravdu nechce. Druhy kopec (3 494m) je zdolan za chvilicku, abychom zjistil, ze dal je jeste vyssi. Takze jdeme dal a doufame ze se nevyloupne zase dalsi a dalsi. Nastesti to tak neni a my jsme na nejvyssim bodu celeho hrebenu (3 548m). Vyhledy do kraje jsou opravdu uchvatne, ale preci jen nejsme uplne v klidu, protoze stale netusime kudy z hor zpet dolu. Kanony jsou vsude okolo nas a jejich steny se tyci opravdu vysoko. Nakonec se rozhodujeme pokracovat dal po hrebenu, protoze to vypada ze je to jedina schudna cesta z teto pasticky. Nakonec nas ceka zase docela dlouhe neprijemne klesani, nejdriv v suti a pak v malem prudkem kanonku. Ale nakonec se dari a my stojime zpet na pevne zemi. Jsme radi, ze tuhle adrenalinovou vlozku mame ve zdravi za sebou. Jeste musime pockat nez tri zdivocely psi prezenou stado koz a uz sirokym udolim mirime k rece a tusene silnici zpet. Po asi dvou km prichazime k vesnici jmenem Palquiza a kdyz kouknem na planek, tak vubec nechapeme jak jsme se tu ocitli. Jsme uz docela uondany z dlouheho dnesnicho pochodu ve 3tisicich a vys a ted to vypada, ze nas bude cekat jeste asi 15km po silnici zpet. No silnice je asi prehnane slovo, vsechny cesty tu vypadaji jak polnacky, tak clovek nevi jestli jde po hlavnim tahu ci nekomu do vrat. Stoupame od mistniho kosteliku do kopce a i kdyz v planku tu nejsou vyznaceny zadny zajimavosti, tak je to asi nejlepsi cast dnesniho vyletu. Krajina okolo je fakt bizar, jak barvy tak tvary, tezko popsat, fotky casem napovi vice. Z prusmyku vidime hluboko pod sebou reku a dokonce i most, coz je tu docela zvlastnost. Po case opoustime silnici a jdeme zkratkou pres Quebradu Sica. Na poslednich 9km se nijak moc netesime, uz to okolo neni zas az tak zajimavy a pri kruceni zaludku se tez do dalsiho pochodu moc nechce. Najednou vidime nakladacek, tak stopujeme a on zastavujeme. Musime si jen pro sebe rici ¨Corpus Cristi¨coz nam v hlave, jako jedno z nala, ulpelo ze spanelske konverzace a uz lezeme na korbu. 2 tretiny zabira kravka a v te zbyvajici jsme ted nejen my dva ale jeste dve pani dve holky a jedno mimino. Pokousime se rozsedet, ale neni to moc jednoduchy. Prvni to vzdava Hanz, kdyz do nej dvakrat vrazim kravka zacunenym zadkem. Ja se jeste chvili drzim, ale nekolik giga skoku vozidla a malem urazeni zadku, tentokrat sveho me nuti tez povstat. Probiha jakaz takaz konverzace, ale zas muzu jen litovat ze jsem nemel vic casu na tu Spanelstinu juknout. Cesta se zda nekonecna, tak nas ten nakladacek fakt zachranil. Srdecne se loucime a nastavaji i hromadne fota. Pak uz jen koupit mistni colu a padnout mrtvy na pokoj. Odpocinek neni moc dlouhy, protoze nas hlad vyhani najit neco k snedku. Nachazime super bufac plnej mistnich, tak si prisedaveme, na mistni pomery, k moc pekny indiance. k jidlu zase klasika kure+hranolky+ryze, ale je to dobry a za 17Kc neber to. Honza stale nesebral odvahu zalivat jidlo mistni majonezou, ale ja zalivam notne. Pak uz jen obligatni cesta na net, ktery je tu super pomaly a vecer snad potkame chlapika v recepci zda neukecal nekoho dalsiho na Uturuncu. Ma zatim jeste cas, protoze zitra dame konecne tyt kola a vyrazime severnim smerem. Snad to nebude zas takovy dobrodruzo jak dnes :-))