Den 138, Coroico

Kola jdou na strechu a my po uzke, vydlazdene silnicce frcime zase do kopce. Mirime do provincniho mestecka Coroicko, ktere je krasne umistene vysoko nad udolim. Projizdime celym mestem az do 1 800 metru, kde je na mistni pomery velmi luxusni hotylek Esmeralda. Zde nas cekaji svedske stoly docela hojne zasobene. Tak si pridavam, abych neudelala nasemu narodu ostudu. Pak mirime do hoteloveho bazenku, takze docela idylka, zvlast, kdyz jsou odtud uplne suprove vyhledy do horskych forestu i na obe silnice, starou i novou, ktera je vedena vedlejsim udolim. Po hodine a pul relaxu nastava hodinu odjezdu a my musime cast kopce sejit peso, asi by to nas bus neubrzdil ci co. Cesta po nove silnici moc neubiva, splhame a sphlame do kopce s neustalym vyhledem na Coroico. Tady si rikam, ze je skoda ze se neudavaji kilometrovniky ve vzdusne vzdalenosti. To by tu byli ridici zraly pro psychiatra. Po hodine jizdy by to kleslo treba jen o km. Nakonec vjizdime do mraku a po vyhledech je veta. Zacina trochu i krapat, prvni kapky v Boliivii. Uz se docela i stmiva, ale valna cast ridicu jeste svetla nezapla. Prekvapuje nas i tunel, dokonce skoro 2 km louhy. Uz za uplne tmy prijizdime do prusmyku a za chvili mraky mizi a rozsvecuje se neuveritelne divadlo La Pazu. Bus nas vysazuje u hotelu, ale my jeste obihame cestovky zda neprodavaji listky do Soraty na zitra, pry ne, tak se musime postarat samy. Busy maji odjizdet od hrbitova, jak stylove a podle mapy je to asi 2km, tak tam svihame. Bohuzel uz mapa nerika ze vetsi cast cesty je do kopce, coz by nas vlastne v La Pazu nemelo vubec prekvapit. Takze takova nocni horska tura. Kanc je uz zavreny, ale dle cedule to vypada ze to jezdi kazdou hodku, takze 1 spoj denne v LP je docela fama. Vecer jsme uz nateseny na prvni poradny trek na vyprave co by nas mel v Sorate cekat