Den 138, Death road (4 600 - 1 200m)

Rano je klasicky, preslapujeme v 7 na recepci a cekame az si nas vyzvednou. Je to jako vcera, zase nas nemuzou najit a to maji kancl par desitek metru vedle :-). Vyjizdime nakonec az skoro v 8. Vypada to ze s nami pojede rozsahla spanelsky mluvici parta, nejaci vyhulkove. Jeden z nich si na kola veze bubinek, coz mluvi za vse. V La Pazu je stale jeste relativne mrtvo, tak stoupani do mestskych kopcu utika docela svizne. Do hor jedeme bocnim udolim, jinym nez vcera. Pomalu se dostavame do vysek, ale krajina nevypada velehorsky jak jsem ocekaval, spis takova uklidnujici, svahy pokryte zlutou travou. Po ceste nas ceka mytnice, kde se vybira za nasledujici asfaltovy povrch. Je tu spoustu jidelnich stanku, ale babky si vsimaji busu pred nami a nas ignoruji. Konecne je uz videt jezero a socha Krista, ktera ma zehnat poutnikum, kteri se odvazeji sjet tuhle silnici. Jsme v prusmyku Cumbre (4 670m). Uz tu stoji dalsi mikrobus s koly, ale my jedeme asi jeste pul kilometr pod prusmyk, kde teprve nastava velka priprava na sjezd. Fasujeme veskerou bezpecnostni vybavu: helmu, reflexni vestu, bundu a kalhoty. Posledni dve odmitam, nechci se parit ve dvojich. Horaci co fasujeme jsou pekne tezky a malo nahusteny. Rovinky, natoz kopce bych tedy s nimi moc jezdit nechtel. Konecne je dan povel ke startu a 20 lidi najednou vyrazi na cestu. Sice jsem myslel, ze smrtici silnice je o sotoline, ale preci jen se po asfaltu jede lip. Je to super, neskutecne si to uzivame. Sjizdime nekonecny kopec a kolem jsou krasne vyhledy do skalnateho kanonu a hory okolo. Jen prsty jsou docela omrzly. Asi ve 4 150 metrech je snidane, coz je fajn misto na rozehrati. Davame na povzbuzeni koka caj a frcime dal. Dale v udoli musime vsichni zastavit a kola jdou na strechu mikra, pry nas ceka nejaky kopec, tak ten usek se prejizdi. Cyklisti z jinych spolecnosti vsak jedou dal, tak me mrzi ze si to neprojedeme cely. Je to asi 6km dlouhy usek, zas az tak moc kopcovy neni, zato jsou tam nejkrasnejsi pohledy, ktery tim padem pofotit nemuzeme. Pak nasleduje uz jen kratsi usek a celkem po 20km bez slapnuti do pedalu znovu zastavujeme a dostavame bezpecnostni pokyny typu drzet se v pravo. Teprve ted ma nas teprve cekat Death road. Jsme ve 3 100 metrech a zacinaji kolem nas litat cary mraku. Asfaltka mizi do neznama my najizdime na uzsi sotolinku. Teprve ted me to dochazi, zpravy o tom ze se buduje nova silnice byly pravdive, respektive uz je dobudovana a ze stare silnice je vlastne uz takova cyklostezka. Jedna legenda je tim padem pryc. Sice se nam to zda nemozny ale behem prvnich 50 metru jeden typos z nasi skupiny sjizdi ze silnice a nejak zazracne se zachytava na kraji, pod nim nekonecny padak. Vyprava mohla skoncit death onem hodne rychle. Sjezd je nebecpecny snad jen tim ze se tu mota neuveritelne cyklistu. Necekal jsem ze nas tu bude 5, ale kolem 50 jsem taky necekal. Klesame a kolem nas pribyva vegetace. Pohledy dolu jsou neuveritelny, kopce a kanon je impozantni. Musim rici ze ty zelenaky v Jihovychodni Asii prevysuji o tridu. Sirka silnice pro kolo je uplne v poho, ale ten bezny provoz co tu driv panoval to muselo byt fakt sileny. spousty krizku napovidaji, ze se tu fakt pred kazdou cestou chtelo pomodlit a ani to casto nestacilo. Jediny co me stve ze se porad zastavuje na fingovane fotky a na sjezd cele grupy a pak ty rozjezdy vsech jsou fakt o zivot. Kdyz na jendom miste rikaji ze bude 5 minut pauza, tak se posouvam docela dal k mistu kde se projizdi k vodopadu. Chvili cekam ale pak me typos z jine vypravy rikam ze se tam mam vratit ze probiha snack. Vracet se me nechce a cekat taky ne, tak se pomalu vydavam sam dopredu. Je to uplna pohodicka, svaci totiz vsechny vypravy, tak si jedu bez neustalyho sledovani zda se nekdo tlaci zamnou ci kockuje predemnou. Cim vic klesam, tim je vetsi vedro, altiplanska zima je pryc. Ceka me i par rovinek a kolu se fakt nechce, tak prestavam litovat, ze jsme ten kopec vynechaly. Po 44 km jizdy temer bez slapnuti prijizdim k brane kde se kontroluji listky do NP, tak tu musim cekat. Asi za 3minuty se pririti guide, ktery me nahanel a pak spolu cekame asi 20 minut na zbytek vypravy. Je to takova tropicka opalovacka. Z vyhlidky je videt mestecko Coroico, ktere je pro me necekane na docela vysokym kopecku. Jediny guide, ktery umi english a ma nas s Honzou na starost me rika ze mam ¨many problems¨ s tim ze sem jel na pred. To me docela rozesmalo a jsem na ty problems zvedavy. Pri poslednim sjezdu se me podari jeste pichnout kolo tak to bude asi problem cislo 2. Po necelych 50 km prijizdime k rece ve vysce 1 200 metru nad morem, tedy po hodne dlouhy dobe zase cesky pomery, teda az na ten tropicky forest okolo. Byl to kazdopadne mega cyklisticky zazitek, 3 600 vyskovych metru z kopce. Jsme ve vesnicce Yolosa a kolem nas je spousta zkrachovalych stanku na jidlo. Death Road je uz historie. Davame zaslouzeny, avsak vyrazne predrazeny pivko a ted uz nas ceka jen relaxacni program....