Den 137, ¨Trek¨ na Chacaltyu (5 395m)

Ve 4 rano se nekdo desne dlouho dobiva do hostelu. Nas to samozrejme budi hned, recepcni az za dlouhy cas. Pak uz je to takovy polehavani a netrpelive cekani na prvni ¨opravdovy¨vystup pres 5 tisic. Odjezd ma byt mezi 8 - 8:30, ale samozrejme se nic nedeje. Nakonec az v 9 zvedame kotvy. Pan guid se o neceme dohaduje s pani hotelierovou, nejak nas nemohli najit. I lidi na nas koukaji jako ze zdrzujeme i kdyz samozrejme za nic nemuzeme. Stoupame do El Alta, coz je obcas uvadeno jako ctvrt La Pazu, ale ve skutecnosti je to uz samostatny mesto s kolem milionem obyvatel, jak tvrdi guide. Zastavujeme ve spratelenem obchudku, kde se mame jeste posilnit na tezky vystup. Pote chvili jedeme po hrane obrovskeho kanonu a cely La Paz nam zase lezi u nohou. Je to uzasny pohled a zajimavejsi panorama mesta jsem jeste nikde jinde nevedel. Skoda ze je dnes nejaka oparova viditelnost, fotky budou tedy bohuzel marnejsi. Centrum El Alta ma 4 120 metru, takze ne Potosi ale El Alto je nejvyssi mesto na svete. Cesta je hodne vykodrcana a posledni baracky konci az ve 4 250 metrech. Stoupame pustou plani a za chvili se ukaze uzasna hora Huyana Potosi. Z jedne strany vypada trochu jako Kazbeg ve Gruzii, ale je jeste majestatnejsi. Uz je videt i nas hlavni cil, hora Chacaltya, ktera vypada jak takovy nevinny stit. Zastavujeme a nas guide nam lamanou Anglictinou sahodlouze vypravy Ayjmarske legendy o horach a trosku strasi ohledne treku, ze pry budeme stoupat 700 vyskovych metru, coz se me zda dost prehnany. Kazdopadne si kazdy musime vzit kamen ze zeme a donest ho na vrchol k ucteni Pacha Mamy, alias Matce Zemi. Silnicka se docela klikati a je tu videt i spousta jezirek, ktere zbyli po kdysi asi gigantickem ledovci. I tady v Jizni Americe jsou na ustupu. I pres zpozdeni prijizdime k chalupe (5 250m) tesne jako druhy. Tak nevahame a startujeme s H do kopce, abychom si vychutnali samotu na vrcholu. Stoupa se me jeste lepe nez vcera na vyhlidku nad mestem. Pocitame ze vsichni pujdou nejdriv na nizsi Chacaltyu, tak ji obchazime a stoupame na vyssi bezejmeny kopec. Na vrcholu jsme coby dup a GPS ukazuje 5 395 metru nad morem, takze zadne vyskove rekordy se nekonaji, ale vyhled je uzasny. Na druhou stranu hrebene, kde teren klesa do Amazonske niziny jsou hluboko pod nami nachytane mraky a i na ostatni strany je na co koukat. Po chvili prichazi guide a je hrozne zklamany, kdyz mu rikam pravou vysku vrcholu, kterou on udaval hodne pres 5 500. Pokracujeme na takove skalni rameno (5 382m) a pak kdyz prichazeji prvni lidi se vracime zpet na Chacaltyu (5 363m), kde jsme zase v klidku sami, protoze vsichni jsou uz davno pryc. Po chvili prijizdeji na parking dalsi busy, tak je pravy cas na navrat. Po ceste potkavame prastareho dedu, ktery je nadsen ze se na stary kolena podival tak vysoko. Byla to spis takova prijemna prochazka nez nejaky horalsky podnik, ktere nas teprve cekaji. V mikrobusu je zhroucen jeden se spolucestujicich, ani nevylezl ven, vyska mu asi neudelala vubec dobre, takze zaruka ze clovek vyleze i takhle lehky kopecek neni zarucena