Den 139, Cesta do Soraty (4 240m)

Rano se nam nechce do kopce s krosnami, tak si bereme taxika, 10Kc na osobu je docela ok. Taxikar u hrbitova presne nevi kam zatocit, tak mu jako ¨znalec¨musim ukazovat cestu :-). Do Soraty pojedeme malym mikrobusem. Chvili to vypada ze budu muset sedet vedle indianky ktera bohuzel narostla temer na dve sedacky, ale nakonec si sedame na jiny mista a nikdo neprotestuje. Nez se vymotame z La Pazu, tak hodina je pryc, zvlast zkratka, kdy jedeme asi 50 metru po moste a pod nami jsou vlakove koleje, je takova spravne bolivijska. Jedeme po solidni asfaltce zpocatku smer Lago Titicaco, takze vsude okolo jsou roztrousene zemedelske usedlosti. Tak trochu jina Bolivie. Po case jsou vyhledy jak na jezero tak i na krasne ledovcove hory. Na jejich severni konec mame namireno. Ve meste Huarino se silnice rozdeluji a odtud uz frcim pro me neznamou krajinou. Sice Sorata lezi ani ne ve 3tisicich, ale silnice stoupa, nakonec az do sedla La Cumbre (4 240m), oblibeny nazev pro pasy v Bolivii. Odtud je se otevira uplne impozantni pohled do mohutneho kanonu. Kousek pod prusmykem ridic zastavuje a jde kutit neco s kolem tak vsichni vystupujeme a ja si jdu zabehnout na vyhlidku. Asi 100 metrovy sprint ve 3 900 me dava co proto a jeste pekne dlouho lapam po dechu. Vyhledy na Illampu je vsak opravdu nadherny. Cesta dolu je pekne dlouha, ale hodne pekna. Nakonec jeste prejizdime hrebinek se sochou Jezise a sjizdime do druheho kanonu na jehoz upati lezi Sorata.