Den 148, Deathroad Coroico - Rurre

Konecne prijizdi bus spolecnosti se kerou mame jet. Oscar se ukazal jako dobry mistr, protoze vsechny poznavaci ukazatele zklamaly. Bus ma jinou SPZ i jinou cilovou destinaci, ale preze vsechno s nim mame jet :-) Honza je trosku konsternovan protoze ma listek na sedacku cislo 47 ale bus jich ma jen 45 :-) presto si nakonec seda a ja pred nej vedle staryho deduly. Jedeme uz jen chvilicku po asfaltce a pak po uzke stezce nad kanonem. Special znacka nam nakazuje jet nalevo, aby ridic mohl od volantu sledovat zda ma kola jeste na silnici ci uz ve strzi. Svodidla tu nikde neexistuji, takze pocit bezpeci naprosto zadny. Sice jsem si pred par dny stezoval ze death road je minulosti, ale to je jen jeji nejznamejsi cast. Sice ted pod nami nejsou 300 metrovy strze ale i ty 150 metrovy by meli stejny vysledek kdyby jsme tam spadli. Deda zacina klimbat tak se ho ptam jestli nemuzu k oknu. Deda me pousti, tak jsem rad, ale zaroven takovy spis adrenalinovy pocit je vystridan lehkym strachem, kdyz vidim co je vlastne pod nami za bezedny jamy. Silnicka je tez lemovana krizky, tak je to lastne takove mensi cemeterio. Nejlepsi je vyhybani se kamionum. Na jednom miste se to podari vyfotit, tak bude i dokument. Obcasne vesnicky okolo skytaji alespon na chvili rozsireni cesty, ale zit tam to je hororor. desne se tu prasi a vsechno na desitky metru daleko je zluty od prachu. Koryto reky se meni v uzky kanon a my tu jedeme asi jen deset metru nad hladinou, coz se jevi uz o dost lepsi. Po trech hodinach prijizdime do vetsiho mesta Caranavi (600m), kde pada dalsi bananovy rekord, 5 velkych za 1,2Kc. Silnice odtud zase stoupa nad strze, ale tentokrat mam na sve strane skalu, tak uz to tak nepusobi i kdyz nebezpeci je stale skoro stejne. Nakonec to trva dalsi a dalsi hodiny a s pribyvajicim casem a tmou to uz prestavame vnimat. Kazdopadne je to dost silny prozitek strachu o zivot, tak se ani nedivime ze spousta lidi voli cestu zpet letadlem. V noci stavime jeste v jedne bufetove vesnicce, kde si davam zase kure ale je nejaky hnusny. Prekvapuje nas taky ze jsme zase nejak vystoupali. Je to skoro 900 metru vysoko. Pak uz pokusy o spanek a asi po 7hodinach jizdy se zda ze jsme na normalni i kdyz brutalne vyhrkany silnici tak se spi klidneji. Ve 4:20 trano, po 14 hodinach jizdy jsme konecne v Rurre