Den 134, Cesta do Potosi (4 363m)

Pri opousteni hotylku se nam jeste jednou friend omlouva ze se mu nepodarilo zaridit ten vylet na Uturuncu, ale nas to uz ani moc netrapi. Kopcu po ceste nas ma jeste cekat dost, teda jestli vsechny nebudou odpadat podobnym zpusobem jak doposavad. Temer na cas prijizdi nas bus a pani v oficine nekecala, opravdu je to patrak. To jsem teda zvedavy jak se bude prodirat horskyma zatackama. Jeste pred odjezdem prochazi jedna slecna busem a prodava jidelni balicky s mistni specialitou: suseny lami maso+kukurice+brambor+vejce. Kupujeme to a jako spravny bolivijcany prazdny misticky hazime pod sedadla. Nektery to hazi primo z okna ale k tomu jsme preci jen jeste nedospeli. Binec v busu s casem exponencialne roste. Podlaha se zaplñnuje vsemoznyma slupkama tak taky prihazujeme od bananu, prece se nebudou gringove ofrnovat. Murphyho zakony plati stale, zase pred nami sedi nejvetsi tulpas v celem autobuse. Za chvili dostava prezdivku Zvidavy hoch. Pri kazdem zastaveni otevira okynko a vykukuje ven aby zjistil co se deje. Samozrejme vpousti dovnitr mraky prachu az ma hlavu celou jak od lupu. Cekame az mu neco tu hlavu urazi, ale zvidavec ma stesti a preziva bez uhony. Cesta vede kaktusovym kanonem az do 3 650m a pak pozvolna klesame zemedelskou krajinou. Pote nastava nekonecna cast plna vyprahlych hrbitku, jak nekde ve vnitrozemi stredomorskych ostrovu. Honza to zaspava ja sleduju opustene staveni, ci vesnicky kde predstava zivota je nad chapani stredoevropana. Sice mame jet na Altiplano, ale cesta kupodivu stale klesa. Na obed se zastavuje v nejnizsim miste cesty (2 650m). Vsichni se hrnou do buface tak s taky pridavame. Polivka i druhy chod se nechaji ale neni to zadna slava, ale za 16Kc se nad tim neofrnujeme. Jeste je chvile cas tak obchazime mestecko a je tu jeden bufac vedle druhyho, asi oblibena zastavka busu. Poprve testuju i bolivijskou zmrzlinu, dva kopecky za 2,5Kc a dokonce je i dobra. Odtud uz je dokonce betonova silnice, tak si konecne muzeme odpocinout od gigantickych oblaku prachu co nas dnes suzuji. Po prekonani nekolika kopcu a useku vedoucich zase po sotoline zaciname finalne stoupat, necekane poprve po asfaltu, na Altiplano, krajina se meni, pribyvaji lamicky a proste uz je zase citit vyska. Silnice vrcholi v 4 363 metrech u Bohateho kopce, stredobodem mesta Potosi. Tenkrat jsme do Potosi prijeli z druhe strany a kopec vypadal pekne, odtud je videt ze je cely rozkutany a vsude neskutecny binec. Panorama nejvyse polozeneho mesta na svete vsak stoji za to. Uz jen par minut a jsme na autobusaku. Cesta nakonec trvala ¨jen¨ 6h45m oproti avizovanym 8 hodinam