Den 135, Doly v Potosi (4 300m)

Noc neni moc klidna, protoze se ukazuje ze poloha naseho pokoje u schodu neni moc takticka. Prakticky od dvou od rana porad po nich nekdo dupe. Rano vyrazime smer turisticka kancelar. Docela dlouho tam preslapujem a klasicky se nic nedeje. Ve vnitr sedi tri postavy se satky na hlave, tak je tipuju na prvni krajany co zde potkavame. Nespletl jsem se. V dolech bude tedy docela silna ceska skupinka. Nejdriv vyjizdime do satny, kde fasujeme kompletni mundur+holinky, prilbu a svetlo. Takhle vysnoreni nas vysazuje v obchudku kde se kupuji veci pro horniky. Je zde ochutnavka i hornickeho piti, 96% alkoholu. Lokl jsem si trosku vic a je to citit. S Honzou nakonec kupujme kazdy dynamit. Guid nam rika ze Potosi je jediny mesto v Bolivii kde si kazdy muze nakoupit dynamitu kolik chce. Jeste nas vysazuji na hornickem trhu, kde si trosku pripadam jak sasek, chodit mezi lidma takhle vysnoreny. Nasleduje navsteva tovarnicky, kde se spracovavaji vytezene nerosty. Konecne se vylet stava trosku akcnejsi, vyjizdime do 4 300metru na uboci Bohateho kopce a vychazime smer stola. Ve vnitr je hned znat ze je tam o dost tepleji. Po chvili zabocujeme do maleho muzea s historie dolu. Pocit ze je to vse je jen hra pro turisty me prechazi, kdyz mame sejit z levelu 1 do levelu 2. ceka nas lozeni prudce klesajici stolou, vetsinu casu po ctyrech v hnusnem stiplavem prachu. Ty dve Cesky to vzdavaji a vraci se. Ve druhem patre koukame na horniky jak makaji v neskutecnych podminkach. Tahaji pretizene voziky a brutalne z nich leje. Ja jsem taky propocenej jak pes a nebyt helmy tak mam na nekolikrat rozsekanou hlavu kolikrat sem bouchl do stropu. Je to tu narocny i bez toho aby clovek pracoval. Nadmorska vyska, vedro a ten prach. V levelu 3 je docela dost vody, tak jsme radi za vyfasovane holiny. Sem tam se divim ze me do nich nenatece. Obcas vidime diru do jeste hlubsich pater. Cesta obcas nevypada ani moc bezpecne, spousta kamenu navalenych na drevenem bedneni. Na zpatek lezeme i po jednom vratsejsim zebricku. Nejhorsi nas ceka az nakonec, zpetna cesta tou uzkou chodbou mezi patrama. Sice jsme si koupili hned na zacatku satek ale neda se pres nej dychat tak lezu bez nej. Ten sileny prach je tak rozviren ze jen cekam az tam padnu, ale nakonec jsme zpet na dennim svetle. Ani se nedivim ze hornik v dole prezije maximalne 10 let a prumerny vek lidi z branze je jen 45let. Docela dost husty zazitek, ktery stal vsak za to.