Den 160, Cesta k Colca Canonu (4 876m)

Noc je neklidna nechci zaspat, tak se probouzim jeste pred tim nez me zacnou pipat hodinky. Vstavani ve 2:30 je fakt nelidsky. Pohunek nas nebudi a po chvili zjistujeme proc, chrni jak zabitej, takze nakonec ho budime my aby nam otevrel hotel. Taxiku tu jezdi desny spousty i v tuto nelidskou hodinu, tak jedeme bez jakehokoliv cekani. Na terminalu jsme coby dup a ten je naprosto narvanej, daleko vic nez odpoledne. Fakt ujety autobusak s jeste ujetejsimi jizdnimy rady. Vyjizdime temer na cas a ani netusim ze to bude takova ukazkova jihoamericka jizda. Sedime az na posledni sedacce a za chvili se pririti Vareka s obrovskym sombrerem a jeste vetsim pupkem. Zabira rovnou dve sedacky. Po chvili prijde pani se tremi detmi a asi 5 pytli a ma listky akorat na ty dve mista, ktere zased Vareka. Ten se samozrejme hada a zvednout se nechce. Situaci resi 14 lety konduktor, ktery svym charismatem vyhani Vareku ze sedacek. Nastava novy problem. Vareka nemuzu projit ulickou, kterou pani zaskladala svymi detmi a pytli. Frcime po peknem asfaltu az na krizovatku cest ve 4 tisicich, kde hlavni odbocuje smer Cuzko. Autobus zastavuje a nejak dlouho neodjizdi, tak po chvilce boje s oknem vyhlizim ven a zjistuju duvod. Je jim nejaky dobrak, ktery naklada do autobusu snad pul valniku sena. Po 15 minutach konecne pan slozil sve zavazdla a muzeme pokracovat. Zapinam tu GPS, protoze se me zda ze pan ridic to sviha trosku vic nez by mohl prastary autobus zavladnout. Rychlost atakuje 122Km za hodinu, coz je na altiplanskou silnici docela dost. Dalsi zastvaka je uz za rozbresku ve 4 500 metrech, kde vystupuje asi 8lidi na miste, kde nic mimo par pohazenych trubek neni. Furt stoupame az do 4 876 metru, coz je jihoamericky rekord na asfaltu. Pod nami je obrovske udoli, to uz je kanon Colca. Sjizdime tam ve spouste zatacek. Dole je mesto chivay, kde se meni vyrazna cast osazenstva. Jdu okouknout nejaky nature zachod, ale na zdi je vystraha nejen pokuty, ale i arestu, tak jdu radsi o kus dal. Z Chivaye je uz mrska silnice, ale vyhledy do udoli nadherne. Tisice terasovitych policek, ktere postavili Inkove. Zemedelstvi tu buji neskutecne a zensky tu chodi v peknych krojich. Jedem ted uz trosku courave, stakle se nekde stavi. Dlouha prodleva nastava, kdyz vystupuje dobrak s tim senem. Stale nechapu a je to pro me zahadou, proc se vozi seno z pusteho Altiplana, kde nic neroste do oblasti kde je sena habakuk. Po ceste trochu litujeme, ze nejedeme s cestovkou, protoze je tu spousta vyhlidek do kanonu, kde bus samozrejeme nestoji. Po 5,5 hodinach jizdy jsme konecne u vyhlidky Kondor, kde se chystame vystoupit. Cekal jsem komerci, ale az takovou ne. Stoji tu brutalni spousta busu a lidi naprosty davy.