.jpg)
Ráno je krásné počasí a i Ivan se prý cítí lépe, tak balíme ležení a vyrážíme směr base camp. Musíme dorazit alespoň tam. Pak už můžeme vyrazit alespoň někam nalehko, kdyby nebyla síla na kopec. Ze začátku trochu cítím nohy, včerejší eskapáda na Stok la se na nich podepsala. Vylézáme na hřbítek vyzdobený vlaječkami, klesáme k vodě a pak ještě chvíli pokračujeme hlavním údolím. Bohužel Ivana zase přepadne slabost. Nemá sil, aby došel do base campu. Musíme to tedy otočit a vrátit se zpět do Stoku. Nedá se nic dělat i když mě to mrzí trojnásobně, protože výstup na Stok Kangri (6152m) měl být
.jpg)
hlavní vrchol celé výpravy, cítil jsem se stoprocentně aklimatizovaný a hlavně strejčkové co chodí proti nám, s tím, že vrchol zdolali vypadají docela chatrně. No času na nějakou 6ti tisícovku mám snad ještě dost, zvlášť když vzpomenu na toho 70letého horala. Ivan kamarádsky navrhuje, že na mě klidně celý den počká u tea tentu, ať si nalehko zaběhnu co nejdál, ale tohle nemůžu přijmout. Zpáteční cesta je taková smutná, navíc musím strávit ten neúspěch. Potkáváme i ty dvě Angličanky, taky to otočily, alespoň nejsme jediný. Vyrážejí hledat nějaký bus do Léhu. My v restyce dáváme
.jpg)
polívku a přemýšlíme jak se odtud dostaneme. Vypadá to, že máme štígro, přijíždí dodávka. Bohužel nás prý vzít nemůže, protože, čeká na lidi z cestovky. Naštěstí je to vstřícný Ladáčhan, tak nám mobilem přivolá kolegu. První věc co mě dneska rozesměje je taxikář, co pro nás přijíždí – je to zas ten děda. V Léhu jich je snad stovka a my zase jedeme s ním. Po cestě vyzvídá, kam se chystáme zítra. Tak trochu jsme už o tom přemýšleli a asi si uděláme výlet do sedla Khardung la, ale jelikož je taxa stejná ať jede člověk tím prdítkem či jeepem, tak se chceme poohlídnout po někom s offroadem, takže tak trochu mlžíme. S dědou není stejně žádný pokec jeho Anglina je víc než marná. Po cestě nás stopují ty holky, bus asi žádný nejel. Alespoň se podělíme o jízdné. Přijíždíme do Léhu a můžu řící, že mě ani ve snu nenapadlo, když jsem tuhle akci plánoval, že zde nakonec strávíme tolik večerů. Tady opravdu platí, že člověk míní, osud mění. Vysoká nadmořská výška a fyzická kondice je nevyzpytatelná. Jdeme zase do Palace view a jsme tam ubytovaný v docela pěkný cimře, která je jen o fous dražší než ten šíleně prašný kumbál v přízemí. Začíná ladackhý festival, tak ještě víc přibylo turistů a dokonce tu nějací lidé poklízejí binec. Jdeme zařídit ten výlet na zítra. Ještě přemýšlíme jestli nevyjedeme na dva dny do údolí Nubra, ale nakonec nám bude stačit ten výjezd do Khardung la. Nějak se nám to tady prodražujeme, když místo chození jezdíme jeepama po výletech. Večer poprvé dávám indické pivko, ale chutná to jak alkoholický džus, takže hnus.
.jpg)
Ráno je krásné počasí a i Ivan se prý cítí lépe, tak balíme ležení a vyrážíme směr base camp. Musíme dorazit alespoň tam. Pak už můžeme vyrazit alespoň někam nalehko, kdyby nebyla síla na kopec. Ze začátku trochu cítím nohy, včerejší eskapáda na Stok la se na nich podepsala. Vylézáme na hřbítek vyzdobený vlaječkami, klesáme k vodě a pak ještě chvíli pokračujeme hlavním údolím. Bohužel Ivana zase přepadne slabost. Nemá sil, aby došel do base campu. Musíme to tedy otočit a vrátit se zpět do Stoku. Nedá se nic dělat i když mě to mrzí trojnásobně, protože výstup na Stok Kangri (6152m) měl být.jpg)
hlavní vrchol celé výpravy, cítil jsem se stoprocentně aklimatizovaný a hlavně strejčkové co chodí proti nám, s tím, že vrchol zdolali vypadají docela chatrně. No času na nějakou 6ti tisícovku mám snad ještě dost, zvlášť když vzpomenu na toho 70letého horala. Ivan kamarádsky navrhuje, že na mě klidně celý den počká u tea tentu, ať si nalehko zaběhnu co nejdál, ale tohle nemůžu přijmout. Zpáteční cesta je taková smutná, navíc musím strávit ten neúspěch. Potkáváme i ty dvě Angličanky, taky to otočily, alespoň nejsme jediný. Vyrážejí hledat nějaký bus do Léhu. My v restyce dáváme.jpg)
polívku a přemýšlíme jak se odtud dostaneme. Vypadá to, že máme štígro, přijíždí dodávka. Bohužel nás prý vzít nemůže, protože, čeká na lidi z cestovky. Naštěstí je to vstřícný Ladáčhan, tak nám mobilem přivolá kolegu. První věc co mě dneska rozesměje je taxikář, co pro nás přijíždí – je to zas ten děda. V Léhu jich je snad stovka a my zase jedeme s ním. Po cestě vyzvídá, kam se chystáme zítra. Tak trochu jsme už o tom přemýšleli a asi si uděláme výlet do sedla Khardung la, ale jelikož je taxa stejná ať jede člověk tím prdítkem či jeepem, tak se chceme poohlídnout po někom s offroadem, takže tak trochu mlžíme. S dědou není stejně žádný pokec jeho Anglina je víc než marná. Po cestě nás stopují ty holky, bus asi žádný nejel. Alespoň se podělíme o jízdné. Přijíždíme do Léhu a můžu řící, že mě ani ve snu nenapadlo, když jsem tuhle akci plánoval, že zde nakonec strávíme tolik večerů. Tady opravdu platí, že člověk míní, osud mění. Vysoká nadmořská výška a fyzická kondice je nevyzpytatelná. Jdeme zase do Palace view a jsme tam ubytovaný v docela pěkný cimře, která je jen o fous dražší než ten šíleně prašný kumbál v přízemí. Začíná ladackhý festival, tak ještě víc přibylo turistů a dokonce tu nějací lidé poklízejí binec. Jdeme zařídit ten výlet na zítra. Ještě přemýšlíme jestli nevyjedeme na dva dny do údolí Nubra, ale nakonec nám bude stačit ten výjezd do Khardung la. Nějak se nám to tady prodražujeme, když místo chození jezdíme jeepama po výletech. Večer poprvé dávám indické pivko, ale chutná to jak alkoholický džus, takže hnus.
Žádné komentáře:
Okomentovat