Údolí Kullu - Vesnice Yana

Ráno kontrolujeme hory a tentokrát jsou dokonce nasvícené sluníčkem – neskutečné a nadějné. Náš řidič si nás vyzvedává na hotýlku. Jedeme jen my dva, což je dost fajn. Během chvíle bohužel sluníčko zalézá a zase je dost šedivo. Docela dlouho jedeme po hlavní silnici na levé straně řeky. Pak nás čeká stoupačka ve svahu lesíkem s občasnými výhledy do hlubin údolí. Jsme nakonec rádi, že jsme si vyhradili pár dnů i na tuhle oblast. Nad zelenými horami se převalují mraky a ve svazích jsou malebné vesničky a terasovité ještě zelenější políčka. Projeli jsme z Indie tak strašně málo a i tak jsme viděli nespočetný počet její
tváří. Řidič nás vysazuje a ponechává svému osudu. Máme se sem vrátit, až si to tu dle libosti prohlídneme. Vesnice nám svým jménem Yana [Jana] tak trochu připomíná naši domovinu. Chvíli nám trvá, než se zorientujeme kudy kam. Vesnice totiž neleží hned silnice, ale klesá se do ní po pěšině. Na jednom místě je zase hájek gigantických cedrů, přírodní krása. Vlastní vesnička vypadá jak živoucí skanzen a život se tu nejspíš za posledních sto let moc nezměnil. Jsou tu krásné dřevěné patrové domečky s vyřezávanými balkóny. Střechy jsou z břidlice. V přízemí sídlí zvířata a v patře lidé. Některé
stavení jsou na místní poměry opravdu honosná. Procházíme se tu, mezi chaloupkami a malými kukuřičnými políčky, jako jediný cizinci a připadáme si tak trochu jak v zoo. Nakonec zjišťujeme, že vesničané berou zase jako atrakci nás dva, joudy s foťáky. Je to velmi příjemná návštěva, lidé jsou přátelští, podávají nám ruce a chtějí se fotit. Všichni místní jsou hrozně malého vzrůstu, asi nejmenší lidi, co jsem kdy viděl. Vydáváme se chvíli po pěšince vedoucí do hor. Stezka se kroutí kdoví kam, bez naděje nějaké blízké vyhlídky, tak se vracíme zpět. Potkáváme tu babku, jak z pohádky, ohnutou pod hromadou
zeleného, co nese na zádech. Fotím i místní krasavici, tak doufám, že to není proti nějakým normám, abych nedostal vidlemi do zad od nasupěného manžílka :-). Dětičky se při focení staví do pozoru, jako kdyby hrála národní hymna. Chtějí se podívat na displej, tak Ivan s analogem zase neboduje :-). Jediným záporem je šlápnutí sandálí do bláta, tak jsem trošku víc tejflej. Na zpáteční cestě k autu si děláme příjemnou přestávku v cedrovém hájku. Nějak jsme si ty stromy zamilovali. Každopádně tato návštěva nasadila hodně vysokou laťku pro budoucí návštěvy takových to vesniček. Působilo to tu na
nás dost autenticky. Teprve u auta potkáváme jednu osamocenou turistku.