Tak zvedáme kotvy a vyrážíme vstříc 530 km, respektive 16 hodinám jízdy do Delhi. Čeká nás nepříjemně překvapeni, zjišťujeme totiž, že blešounské pelechy nejsou pro jednoho, jak jsme si mysleli, ale pro dva! Takže místa tu je najednou dost málo a jsme na sebe s Ivanem namáčknutí jak chlapci, co uzavřeli registrovaný partnerství a vyjeli na líbánky. Ještě, že nejsou obsazený všechny sedačky dole, tak se tam přesouváme.
Klesáme 80km dlouhým údolím Kullu. Sice největší sjezd už máme za sebou – z Rohtang la (3 955m) do Manali (1 937m). Ale i sestup z Manali do Mandi (760m) bude určitě zajímavý. Jedeme po pravé straně řeky, kde je hlavnější silnice, než ta, kterou jsme jeli na výlet do Naggaru.
Prvním větším městem po cestě je už docela přelidněné Kullu, kde je sice spousta hotelů, ale turista zde asi důvod zastavovat nemá. Autobusem prochází prodejce kokosu, tak jeden kupuji a na památku mám na bílé hmotě jeho pěkný černý otisk prstu. Komisař Clusoe by se asi zaradoval já ne :-). Dále zastavujeme na dost nechutným místě. Stojí zde řada busů a WC je samozřejmě všude. Mezitím jsou stánky s pochutinami. Ivana tu nic k jídlu neláká, mě se líbí malý grill, kde typos smaží kukuřici. Jednu obrovskou si beru do busu a docela dlouho se mám čím bavit. Stmívá se a naše cesta vede uzoučkým kaňonem, těsně nad řekou. Poslední večerní zastávka je na dalším humusním místu. Skládkový svah kombinovaný s mega záchodem. Navíc se v tom hnusu prodírá bosý dědek a přehrabuje se v odpadu. I takovéhle smutné obrázky jsou tu k vidění. Pak se už odebírám na naše božínkovské lože, kde jsme zpocený jak myši a ještě se musíme tulit :-). No žádný med tahle noc není.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat