Z hor se plazí ledovce a padají vodopády, trochu jak někde ve Švýcarsku. Levá strana je ovšem stále taková ladáckhá. Jánošovi zase kručí v žaludku, tak Gama staví v dhábě, jak se tady říká levným vývařovnám. Objednávám si tibetský Momo chicken, kdoví zda ne naposled. Ivan klasicky nemá moc důvěru k tomuto podniku, tak se odbývá jako obvykle. Bylo to moc dobrý, ale možná tu zbytečně ztrácíme půl hodinu, o kterou jsme pak mohli jet navíc ve světle. Cestou vidíme nad řekou ještě pár lanovek, podobných těm, kterými jsme překonali Zanskar. Údolí na obzoru uzavírá zase nějaký obrovský ledovcový masiv. Samozřejmě další treková oblast :-). Konečně přijíždíme k ceduli ukazující na úplně poslední stoupání na této silnici, do “nízkého” průsmyku Rothang la (3 955m). Tímto údolím se však dá pokračovat i dál, přes o něco větší průsmyk Kunzum la (4 551m) do oblasti Spiti.
úterý 4. září 2007
Léh - Manali: Lahaul
Po chvíli přijíždíme do prvního většího města na cestě z Léhu, do Kejlongu. Odtud už je to jen kousek do Tandi, kde je soutok naší Bhagy s Chandrou. Ano tou, která pramení u Baralacha la. Nějak je to tu všechno propojený :-). Do teď jsme si mysleli, že Bhaga je velká řeka, ale Chandra je snad dvakrát větší. Tak tady vzniká Chenáb, který je už zde obrovský. Docela by mě zajímalo, jak tenhle tok vypadá v Pakistánu, v nížině. Silnice podél něj vede dál do málo navštěvovaných částí Himachal Pradesche, odkud vedou tři zřídka chozené trekové cesty přes pěti a půl tisícové sedla přes Velký Himaláj do Zanskaru. Tak zrovna takový trečík by se mě líbil! Tohle už je však trošku složitější logistický oříšek, takže třítýdenní dovča je na takový podnik opravdu málo. My ale odbočujeme, překonáváme řeku a míříme proti proudu Chandry. Jsme v krásnem kraji Lahaul. Za chvíli je řeka sevřená kaňonem, tak teče pěkně zuřivě. Další místo, kde bych si nechtěl rozhodně zaplavat. Tohle údolí je snad ještě krásnější než to předchozí. Však taky máme po pravici pohoří, který dělá monzumový štít, takže tady už, sem tam, taky něco sprchne. Krajina už není tak odlišná Evropě.
Z hor se plazí ledovce a padají vodopády, trochu jak někde ve Švýcarsku. Levá strana je ovšem stále taková ladáckhá. Jánošovi zase kručí v žaludku, tak Gama staví v dhábě, jak se tady říká levným vývařovnám. Objednávám si tibetský Momo chicken, kdoví zda ne naposled. Ivan klasicky nemá moc důvěru k tomuto podniku, tak se odbývá jako obvykle. Bylo to moc dobrý, ale možná tu zbytečně ztrácíme půl hodinu, o kterou jsme pak mohli jet navíc ve světle. Cestou vidíme nad řekou ještě pár lanovek, podobných těm, kterými jsme překonali Zanskar. Údolí na obzoru uzavírá zase nějaký obrovský ledovcový masiv. Samozřejmě další treková oblast :-). Konečně přijíždíme k ceduli ukazující na úplně poslední stoupání na této silnici, do “nízkého” průsmyku Rothang la (3 955m). Tímto údolím se však dá pokračovat i dál, přes o něco větší průsmyk Kunzum la (4 551m) do oblasti Spiti.
Z hor se plazí ledovce a padají vodopády, trochu jak někde ve Švýcarsku. Levá strana je ovšem stále taková ladáckhá. Jánošovi zase kručí v žaludku, tak Gama staví v dhábě, jak se tady říká levným vývařovnám. Objednávám si tibetský Momo chicken, kdoví zda ne naposled. Ivan klasicky nemá moc důvěru k tomuto podniku, tak se odbývá jako obvykle. Bylo to moc dobrý, ale možná tu zbytečně ztrácíme půl hodinu, o kterou jsme pak mohli jet navíc ve světle. Cestou vidíme nad řekou ještě pár lanovek, podobných těm, kterými jsme překonali Zanskar. Údolí na obzoru uzavírá zase nějaký obrovský ledovcový masiv. Samozřejmě další treková oblast :-). Konečně přijíždíme k ceduli ukazující na úplně poslední stoupání na této silnici, do “nízkého” průsmyku Rothang la (3 955m). Tímto údolím se však dá pokračovat i dál, přes o něco větší průsmyk Kunzum la (4 551m) do oblasti Spiti.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat