Léh - Manali: Sarchu (4 280m)

Náš další postup proti proudu řeky Tsarap byl zastaven velmi početnou bandou Punjábců workrujících na mostu přes nějaký bezejmenný přítok. Máme tedy alespoň chvíli času protáhnout svoje ztuhlé kosti, tak obcházíme okolo, ale jako na potvoru to tu není zrovna nějak extra zajímavý.
Shoduji se s Jánošem, že by to chtělo už nějaký obídek, v žaludku nám kručí orchestrion. Gama slibuje, že brzo už bude nějaký restaurant, tak jsme zvědavý, co zase vymyslí. Punjábci něco dosvářeli a pouští nás dál. Za chvíli už máme na dohled osadu Sarchu, kde je jednak další vojenská kontrola, ale také je v okolí spousta předražených kempů pro ty, co jedou autobusem tuhle štreku dva dny.
Je to podle mě nerozum jet tuhle silnici busem z Manali neaklimatizovaný. Už první den se dozajista v takovéto výšce chytne horská nemoc, pak probděná noc zde a druhý den ještě větší výškový nářez, který jsme teď absolvovali. Zvolili jsme rozhodně dobře, že jsme si tuhle silnici nechali až na cestu zpět. Samozřejmě, že v případě větších časových možností, bychom do Ladakhu místo letadlem jeli druhou alternativní, dříve frekventovanější, silnicí přes Kašmír u horkých pakistánských hranic.
Sice jsme měli Sarchu před chvíli na dohled, ale ještě to nějakou dobu bude trvat, než tam dorazíme. Kluci indičtí neumí udělat větší most, tak si zajíždíme spoustu kilometrů proti proudu Tsarapu, až na místo, kde je sevřený úzkým kaňonem. Pak už si svištíme k dalšímu checkpointu. V Sarchu jsou úředníci extremně znuděný a docela to trvá než se provede naše evidence. Míjíme i několik těch obrovských kempů pro busaře. Gama nikde u žádného občerstvení nezastavuje, prý máme ještě „chviličku“ počkat.