Ráno nás čeká průjezd velkým městem Chandigargh. Už jsme v historickém území velkého Punjábu, jehož bývalé hlavní město Lahore nyní leží za hranicí v Pakistánu. Kolem nás, kam až oko dohlédne, se rozkládají zemědělské roviny. V řekách se koupou vodní buvoly a po silnicích projíždějí různé verky. V Ambale se napojujeme na indickou silnici číslo 1 spojující, již zmiňované Lahore s Delhi. Cestovatelé jedoucí po zemi z Evropy do Indie tudy musí bezpodmínečně jet, protože jediný hraniční přechod mezi Pakistánem a Indií je právě na téhle silnici. Silnice je takový trochu divoký čtyř a více pruh, podle toho jak se auta zařadí :-).
Každopádně nejhustějším zážitkem této cesty z Manali do Delhi je ranní toaletka Punjábců. Rozbřeskává se a snad všichni Punjabci se vydali na velkou potřebu. Jsou rozeseti jak žampioni po všech polích okolo. Musí to tu být docela velké minové pole.
Zvyšující ruch nám napovídá, že se blížíme Delhi. Motáme se v předměstích a bus nás vysazuje v naprostém území nikoho, daleko odevšad. Skoro se až nechce věřit, že tohle je konečná takovéhle linkym, ale je to tak. Už tu postávají desítky taxikářů, kteří se jak komáři slétávájí kolem všech cestujících. Nic jiného stejně nezbývá než jet s nějakým, protože ani místní nevypadají, že by někam s kuframa odcházeli a nasedají do prdítek.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat