Den 130, Salar tour III.

Zda se me, ze je nejaky ramus venku tak se budim a zjistuju, ze uz je 5 hodin. Hodinky me vubec nevzbudili. Kvaltujeme s balenim, ale vypada to, ze na nas jeste nikdo neceka. Nakonec asi v 5:20 prichazime k ostatnim, kteri uz cekaji, ale senor Zastenka nikde, asi taky zaspal. Nakonec vyrazime az v 5:40. Ceka nas dlouha cesta pres potemnely salar, ktery se zda nekonecny. Pomalu se zacina nasvecovat svetlem, tak se tak trochu obavame zda vychod vubec stihneme. Konecne zastavujeme u ostrova Rybaru a ja kvaltuju na vrchol. Honza ten se posedly myslenkou foceni solnych polygonu vydava neznamo kam. Plicim vubec nedela dobre lapani zmrzleho vzduchu v takovem krpalu. Cestu na vrchol lemuji zdejsi giganticke kaktusy. Konecne jsem nahore, ale to svetlo pekne matlo. Vychod nastava az o 20 minut pozdeji, takze jsem klasicky promrzly. Utrpeni vsak stoji zato, vychod je uzasny. Nas ostruvek vrha stin nekolik desitek kilometru daleko. Vsechno je zbarvene do oranzovo cervena. Mame jeste spoustu casu, tak se motame po ostruvku a po trpitivem salaru. Honza se vraci spokojen ze ma polygon ale s tim vychopdem to asi prokaucoval. K snidani jsou tri dny stary zmrzly housky, takze pochoutka nejvetsi. Dale nas ceka uz jen nekonjecna cesta po salaru, ktera potvrzuje ze je nejvetsi na svete. Stavime u praveho hotelu Sal, kde se fotim ze senorem Zastenkou, abych toho trpitele mel zdokumentovaneho. Pak i u kupek soli. Nakonec nas ceka zastavka v mestecku Colchani, kde nejdeeme do ¨vyhlaseneho¨muzea, ale na namesti. Chudoba nejvetsi. Posledni oficialni zastavkou je hrbitov vlaku za Uyuni, kde je fakt hafo starych lokomotiv a vagonu. Uplna rozluckla je u Zastenky doma na obidek. Ma luxusni dvorek se tremi rozlozenymi jeepy, binec nejvetsi. Babka tam susi lami maso, takze dalsi bolivijska klasika. Pak se uz definitivne loucime.