Den 121, Valle del Enchanto (190-380m)

Rano vstavame az v pul7, takze casovy posun resime stale delsim spanim. Venku je nadherne, takze pocasi konecne preje. Balime bagly a nechavame je na recepci hotelu. Razime na busak zkusit vlizt do spoje jedouciho do Santiaga a vyskocit na krizovatce k udoli, jak radi pruvodce, ale autobusaci nejak nemaji pro nas napad pochopeni, tak se jdeme poohlidnout po taxiku. Bere nas jeden sympatickej deda a po kratkem smlouvani jedeme. Umi dokonce Anglicky takze komunikace neni jen o holych slovech ale sem tam i o vetach. Prej je inzenyr a sjezdil pul sveta. Takze alespon mam inspiraci co budu delat v duchodu. Jedeme silnici po ktere jsme prijizdeli a ta nekonecna rovinka nas trosku strasi. Snad tech 19Km zpet neco stopnem, jinak to bude peklo se vracet. Nakonec jsme radi ze jedeme s tagem, prootze od te krizovatky je to dalsich 5km po polnacce, tez rovinka, takze bohate bude stacit to jit jednou zpatky. Po ceste projizdime dve giga bahnite kaluze, tak strejcek bude muset asi pulirovat auto a my boty az se tu budeme odpolko vracet. Jsme vysazeni u vyhledu do udoli Enchanto a pohled je to opravdu krasny. Pod nami je vsechno v mlze, ktera se postupne rozpousti a nad nami jsou nasvicene kopce, porostle obrovskymi kaktusy, krasnym rannim slunickem. Pripadam si jak nekde na divokym zapade. Je tu nejaka bouda, ale zatim nepremava, takze vyrazime bez placeni vstupu. Udoly s rytinama je zatim ve stinu, tak vyrazime najdriv obejit ty kaktusovy lesy po kopcich. Nektery kousky maji i pres 4 metry do vysky tak je na co koukat. Nektery kvetou a na nekterych jsou uz bobule ktere ozobovaji ptaci. Vylizame na uplne nejvysi kopec s krasnym rozhledem po kraji. Na obzoru jsou zasnezene hory, dle mapy kolem 4 tisic vysoke. Nazpatek do kanonu se vracime jinudy a trochu se zasekavame v hustem bodlavem porostu. Jsou tu nejake stopy, tak se po nich vydavame jak indiani z Mayovek :-), ale ten tvor co sel pred nami taky skoncil ve slepe ulicce. Nakonec trosku dobrodruzneji slezame po kamenech dolu mezi kaktusy, a trosku lituju ze me priroda nadelila sirsi ramena, kdyz me kaktusy obodavaj z obou stran. Nakonec se preci jen dostavame na dno kanonu, kde je uplne jiny zivot, stromky, rakos a hlavne zivotudarna voda. Obchazime tu ty indianske, 1500 let stare, petroglyfy, kvuli kterym jsme sem vlastne prijeli. Jen par jich je poradne viditelne, jinac to je o dost velke fantazii. Nejlepsi jsou hned u jezirka ze zacatku, kde je petroglyf Nacelnik. Dokonce nachazime i vyryty kosoctverec, tak se tim potvrzuje ze uz pred 1500 lety se indiani venovali geometrii :-). Z nejvyssiho kopce jsme si vyhlidli alternatvini cestu zpet, ale nakonec narazime jen na ruzne ploty, tak to vzdavame a vracime se zpet k boude. Uz je tu i chlapik, ktery je nadsen z turistu, jsme tu jediny, a hned se musime zapsat do navstevni knihy. Jeste post platime vstupny, ale 10Kc nas nijak nemrzi. Chlapik vola Lend, Lend, tenis, takze prvni typos na ceste co zna nekoho jinyho nez fotbalisty. Po super 4hodinach odchazime. Nebyt vsak tech prochazek okolo po kopcich, tak je to tu tak na pul hodiny. 5 kilaku po polnacce moc neutika, ale po pravici jsou furt videt hory, tak je alespon na co koukat i kdyz pohled se vubec nemeni. Kaluze samozrejme pozlobily, takze jsme vzorek od pohorek zaplnili do posledniho bahnem. Na krizovatce davame chvili prestavku a pak vyrazime smer nekonecna rovinka. Po kilometru nastesti stopujeme nejaky vozitko svazejici zemedelce z poli, takze nakonec nase botky vypadaji kupodivu nejlip. I mikrobusem je to na dlouho, tak jsme radi, ze to nemusime jit pesky. Jsme vysazeni primo v centru a ridic nic nechce za svezeni. Byl to super vyletik