Den 124, Na kole v okoli San Pedra (2 600m)

Ve 4 rano me budi pekna kosa, nejak jsem si rozchrul deky. Sice je na pokoji peknych 11 stupnu, ale jen pod prosteradlem to neni uplne OK. Takze dneska poprve vytahnu spacak. V pul 8 razime na snidani, klasika co nas tu pocitam bude cekat dalsich nekolik desitek dnu. Pak uz razime pro kola do vyhlidnuty cestovky. Prvni co dostavam pri kazdem slapnuti kvili, tak beru druhe, ktere se jevi vic v pohode. Vyrazime stejnym smerem jako vcera. Kanon je ted nasvicen z druhe strany, tak jsou pohledy zase jine. Po ceste prejizdime male brody, kde jsou zbytky ledu, takze pres noc pekne mrzlo. Ted vsak slunicko pali, tak postupne odkladame jeden hadrik za druhym. Prijizdime az k zacatku Dablovy soutesky, ale pred ni tece kupodivu ricka, tak 4metry siroka. Vypada to ze poznamka v mapce ¨mucho aqua¨ nelhala. Nijak moc nepremyslim, protoze to by me treba napadlo neco rozumejsiho, rozjizdim horaka a hura skrz reku. Voda nastesti dosahla pouze dospodu lytek, takze jsem to s odrenyma usima projel. Od te chvile se kolo jeste vic rozskripalo, takze mu ocividne voda nedela dobre. Dablova souteska je zajimava hlavne tim, ze steny jsou z regulerni cervene hliny. Kdysi to bylo dno asi nejakeho jezera. cim je clovek dal tak se z toho pomalu stava mensi bludiste. Vylizame jeste na jednu vyhlidku, coz je docela namahavy, ale vyhled stoji zato i kdyz ani ne metr siroky hrebinek z hliny a na kazdou stranu 50 metru dolu neskyta uplnou jistotu zdraveho navratu.
Po ceste nazpatek druhy prujezd skrz reku, tez bez padu do vody. Pak nas ceka prvni kopec. Je to docela makacka, takhle vysoko jsem na kole jeste nejel a hlavne po ceste plne vymolu, samo ze bez asfaltu. Cesta konci u tunelu ve vysce 2 600 metru nad more. Je odtud naprosto uzasny vyhled do spleti kanonu, skal a sopek na obzoru. Uprostred tunelu lezi brutalni balvan, takze pro dzipy tu cesta konci. Tuinel je dlouhy tak 300 metru a nemame v nem zas az tak dobry pocit, protoze je vyruban tez v mistni hline a ten kamen hovori za vse. Z druhe strany tunelu je uz vyhled do plani a na spousty malych hrbitku. Pari uz desne a na teplomeru mam skoro 40 stupnu na slunicku. Teplota ve stinu nas nezajima, protoze jim ted nekolik km nepojedeme. Po ceste objevujeme i mensi dunu, tak ji zdolavame. Pak nastava plan, coz je nmejtezsi cast cesty. Je tu spousta sterku a pisku, tak kolo nejede zrovna dvakrat dobre. Snad po 5km cyklo trapeni konecne narazime na asfaltku, po ktere jsme vcera prijeli. Chvili po ni jedeme dolu az na znacenou odbocku do Mesicniho udoli. Cesta pokracuje po plani, ale uz po lepsi ceste. Najednou prijizdime k silnicce vedouci skrz obr pozemek oplocenym ostnacem s vystrahou pozor miny, tak se tam ani nejdeme podivat :-) Silnice odtud stoupa krpalem, tak z nas pekne lije. Vjizdime do Solnych hor a opravdu vsechno je tu do bila. Zkousim oliznout nejaky krystal, ale slanej neni, tak to bylo asi neco jineho. Mijime i pokladnu, tak musime neco odevzdat i chilskemu statu. Odtud je nejvetsi stoupak a v kole furt neco brutalne preskakuje, tak jen doufam ze snim dnes dojedu. Na vrcholku je giganticka duna, tak tu chvili zevlujeme a koukame do kraje. Dal po ceste je jeden krasny vyhled za druhym, az si rikam ze jich je nejak moc :-). Kazdopadne je to prozatim jeden z nej dnu cele cesty kolem sveta. Cesta vrcholi ve 2 545 metrech a pak uz jen dlouhy sjezd, pri kterem potkavame teprve prvni turisty, kteri sem prijeli s cestovkami. Po chvili se napojime na asfaltku vedouci z Argentiny a to je druha blba cast. Hrozne se to po te rovince vlece. Do San Pedra prijizdime nastesti jeste za svetla, uplne tuhy. Vracime kola a zase razime do restyky kde je brutalni porce kurete a hranolek, takova ceska strava.