Den 122, Caldera a Chanaral

Nocni presun byl sileny, do 1 do vecera rval horor ve Spanelstine bez titulku. Ale i tak jsem byl v obraze. Ve 4:30 nas bus vysadil v Caldere na ulici, tak jsme byli jeste radi ze jsme vzbudili pani v jednom hotelu a trochu to dospali. Vidina tri hodin pendlovani ve tme s krosnama se nam vubec nelibila. V Caldere jsme dali jen mensi vyletik po pobrezi Ticheho oceanu kombinovaneho s pousti a zahlidli v mori tulene. Odpoledne jsme vyrazili o 90km dal do Chanaralu, ktery si pamatuju jeste z minule cesty. Tech 90km jizdy busem je na co koukat, pobrezi oceanu, skaly, pustina okolo, proste Atacama jak vysita. Tenkrat jsme v Chanaralu jen staveli na prestavku, ale dnes mame vic casu. Tak vyrazime na prohlidku. Puvodne jsme chteli vyrazit do NP Azucar, ale u Ticheho oceanu neni sezona, mlhy a sedivak a ke vsemu je docela z ruky, tak na nej peceme a vylizame jen na horu nad mestem s peknou vyhlidkou. Pak jeste chvili zevlujeme primo u oceanu. Bus nam jede az po 23, takze druhy nocni presun po sobe, coz nas moc netesi. Cekani si spestrujeme obchuzkami Chanaralu, coz zabere tak 10 minut, protoze je to pekna dira. Bus nakonec prijizdi az na pulnoc, tak padama do sedacek jak mrtvy.