Den 129, Salar tour II. (4 700m)

Noc neni uplne fajn, je tam i par bdicich okynek, ale hlava neboli tak je to az necekane fajn. Rano chodime navleceny ve vsem co mame a i tak je pekna zima. Od laguny stoupáme do kopce a pak zvolna sjizdime ke znamemu kamenu Arbol de Piedra (4 588m). Vylizam na jednu skalku a docela se clovek zadycha. Japonecka by chtela taky ale ma tak trosku kratsi nozky, takze me nezbyva nez ji chytit v podpazdi a na skalu vyhodit. Jeste ze je lehka jak pirko. Pak uz odchazime a pryc a jsme zvedavy zda sama sleze, nebo tam bude strasit nadobro. Bohuzel se ji to dari, takze volani o pomoc se nekona. Nasleduji trosku nudnejsi plane, kde dosahujeme nejvyšší výšky dnešního dne (4 700m). Jsme zase jen 3km od Chile. Po nich hned 4 laguny hned po sobe. Na jedny jsou kupodivu plamenaci, tak je nahanime s fotaky, ale bez teleobjektivu budou asi fotku z marnejsich. Chlapik ridic nedava mimo snidane, obedu a veci zadnou vodu do placu, tak trpime docela zizni. Jeste ma ke vsemu stale zastenky proti slunci i kdyz proti nemu nejedeme, takze i vyhled je omezen. Rikam mu senor zastenka alias mucitel. Konecne nastava obidek, kde indos dava do placu jednu 2litrovku pro 6lidi a jeste si odliva pro sebe i kdyz ma vlastni kolu se kterou se samozrejme nedeli. Vypada to ze nas hlava nebude bolet z vysky ale z dehydratace. Z obedoveho placku je krasny vyhled na cmoudici sopku Oleague. Dal uz jedeme jinudy nez pred dvema roky, protoze to muzeme brat zkratkou pres jeden salar, ktery byl tenkrat pod vodou. Dojezd je docela unavny a dlouhy. Fascinuji nas snad nejzapadlejsi kasarna co jsem kdy videl. Zde slouzit je fakt za trest. Mame dnes spat v solnym hotelu, tak se tesim na zapad slunce na slaru, ale stavime u upne jineho, fakeovyho, ktery se jmenuje taky Sal. Vypada ale dost pekne a na mistni pomery bych se nebal slova luxusne. Dnesni nocleh uz bude nejspis naprosto v pohode, jen 3 685 metru nad morem. Jsme radi ze jsme ty vysky predtim prezili bez uhony. Vyrazime jeste na mensi obhlidku okoli. Beha tu neskutecne mnozstvi osliku, kteri jsou docela plasi. Po ceste nachazime i jednoho chcipleho tak se asi maji ceho bat. Prichazime do vesnice duchu, kde uz neni ani jedna ziva noha. za to tu rostou giganticky kaktusy. Nazpatek musime prekonat mensi potucek. S vykrikem snad to blato na druhy strane bude pevny delam mensiho Semika. bohuzel nebyl tak me jedna sandale mizi docela hluboko v blate. V hotelu je docela dlouho klid nez prijedou dva jeepy anglanu. Vecer prichazi senor zastenka s tim jestli nechceme na salar na vychod slunce. My samo ze jo, tak pry budicek bude ve 4:30 a vyjezd v 5, takze dalsi super noc pred nami