Den 121, Trek na Cerro Gonart (401m)

Jdeme smer bufac, kde jsme byli vcera a uz se tesime na jeich proslavenou kureci polevku. Na druhy chod dnes objednaveme rybu. Nejakym zazrakem k ni dostavam spagety a H ryzi. Takove oblibene prilohy k rybe. Na zaver jeste chemickou trist, ktera doufam nepozlobi pri nocnim prejezdu. Pak razime na hotel prebalit bagly, a H tam zjistuje ze na te krizovatce enchal triko. Vracet se tam nechce, ani se mu nedivim :-). Zjistuju , ze jsem nejak bez energie a asi to bude tim ze me chybi kola na kterou me Dan na spolencnych etapach teto cesty bohuzel naucil. Kupuji Pepsinu ve trilitrovym baleni, ktera by mohla stacit. Vylizame na mensi vyhlidku nad mesto a vybirame si na mensi ttrecik kopec Gokar, na kterem je nejaky vysilac, takze tam snad vede i nejaka cesta. Jdeme smer autobusak a u stanu, kde sidli mistni nomadi odbocujeme ze silnice a jdeme smer reka. Je tu bohuzel i skladka na ktere radi podivny bezdomac s velkou lati, tak si rikame ze je fajn tu chodit alespon ve dvou, protoze bych nechtel chytit lati pres zatylek. Vypada to tu dost tejfne, ale cesta pokracuje mostkem pres reku, tak pokracujeme dale. Skaldka nastesti nema dlouheho trvani. Jsou tu obcas zemedelske staveni. Zabocujeme intuitivne na jednu stezku ale je skoro cela pod vodou, tak to uz otacime, ale jde tu zrovna nejaka pani, tak se ji ptame na cerro a je to pry tady, tak pokracujeme. Za rohem na nas stekaj dva velky psi, takze bereme sutry a doufam, ze nas tu necekaji pasaze jak v Kurdistanu. Prochazime nakonec v klidku. Cesta pokracuje zemedelskou krajinou obklopenou kopci takze docela pekny pohledy. Nakopec se uz dostavame za pozdniho svetla takze okolni krajina je zase pekne nasvicena. Skoda ze uz nemame vic casu pokracovat dal na jeste vyssi hreben, vyhledy by byly urcite uzasne. Na zpatek se vracime stejnou cestu a jedny vrata, ktery byly pred tim zavreny jsou najednou otevreny a vybiha z nich vlcak, takze se shibam pro kamen, pak za nim rotvajler takze pro druhy a pak dalsi rotvajler, takze me chybi treti ruka. Stekaj vztekle, ale pro kamen se jim nechce, takze prochazime, ale pocity nic moc. H ma hned teorii ze v Chile jsou bohuzel vsude ploty ale psi zasadne pred nimi. Za sera prichazime akorat do mesta takze pohoda. Za chvili mizime na autobusak a ceka nas prvni nocni prejezd. Je to jen 400 km, jak jinak nez na sever, takze dorazime hodne brzo rano, takze pendlovani na autobusaku nas asi nemine