Den 125, Kanon Jere (2 765m)

Motame se s krosnami po Toconau a az po delsi dobe objevujeme ubytovani, ktere se tu jevi jako jedine v celem mestecku. Pani je nejaka rozpracovana a ze formality vyrideme az vecer. Vyrazime smer kanon. Prvnich 200 metru vede takovou polovicni skladkou, pak uz konecne zacina vyhled na mistni oazu. Kanon je z cervenych skal a pod tim jak nit zivota se tahne zelen, kde mistni pestujou ovoce. Cesta vede temer po vrstevnici ve 2/3 kanonu. Jdeme dost dlouho. Vyhledy jsou stale pekne, ale temer stejne. Stale ocekavame vyhled na sopky tak pokracujeme dale a dale, ale nic. Vypada to ze by tu clovek mohl svihat x kilometru. Taky dle mapy kanon zbira vodu az ze sopek na obzoru. Prichazime na zajimave misto, kde jsou nejake, asi starodavne terasy a pak tu ma pribytek nejaky pastevec. Vylizam trochu vis, ale cesta stale nema konce tak to tu otacime a razime nazpet. Hned na zacatku vylezame jeste an oficialni vyhlidku, ktera je asi nejhezci. Pocasi se stale horsi, tak jsme trochu skepticky k zitrejsimu pokracovani do hor. Prochazime jeste sopedem kanonu, kde je docela vychytany system zavlah. Trochu podobny tomu v marocke oaze, akorat misto hliny tu pouzivaji zelezne zabrany. Trosku si tu hraji s hrazemi a menim smer toku zavlah na jine pozemky. Nakonec to radsi vracim nazpatek, aby name nevlitli nejaci zemedelci s vidlemi.