Den 127, Vylet na El Tatio (4 524m)

Ve 3:45 mame budicek, ale probouzim se jeste o fous driv. Venku je samozrejme pekna kosa, tak se balime do vsecho co mame k dispozici. Pred hostelem stepujeme docela dlouho, protoze busik objizdi vsechny hotely. Takovy vietnamsky zpusob. Konecne vyrazime na cca 90km dlouhou cestu ke gejzirum. Okynka se nejdriv zapoti a pak zamrznou, vedro fakt neni. Jede nas asi 15, takze docela velka vyprava. Zkousim ukladat cestu GPS, tak muzu sledovat jak docela rychle opoustime ¨nizinu¨ v San Pedru. Po 15 km konci kvalitnejsi silnice a sem tam nastava peklo dlouhych useku s pricnymi vymoly, ktere dokazou vytrast dusi z tela. Stoupame stoupame az se merak zastavi na 4 524 metrech nad morem, takze jsem o 9 metru vis nez v Cine. Zvysek cesty se pohybujeme mezi 4200-4400 metry, takze poradne vysiny. Po vice jak 2hodinach prijizdime k vybercim kasam a teplomer ukazuje -13. Jsem docela rad ze sem si zabalil palcaky a jinou vybavicku. Prichazime ke gejsirum a pomalu se rozedniva. Je to tu pekne pokoukani, krasna krajina okolo a dotoho spousta coudicich fumarol. Pak se presouvame k termalnim jezirku a par lidi tam leze. My se zdrzujeme, zvlast po vcerejsim vylete na salar, kdy jsme videli jak takovy odvazlivec muze dopadnout. Slunicko konecne vyleza a teplota je uz jen lehce pod 0. Na zpatecni ceste muzeme obdivovat okolni altiplanskou krajinu. Pobiha tu i spoustu lam Guanako, viskaci a jinych potvurek. Jsou krasne vyhlidky na sopky zase v naprostym azuru. Absolutne nechapu kam mohli vcera ty bourkove a prasne mraky zmizet. Zbyl po nich jen snih na kopcich. Pres to nejvyssi sedlo, co jsem odmeril rano uz zpet nejedeme. Jedeme pres vesnici Machuca (4 020m), kde je krasny kostelik a indiani tu opekaji lami maso. Davam si dva spizi a pak jeste dve placky naplnene syrem, takze jsem asi ze vsech nejvetsi jedlik. Pak uz pomalu klesame a na obzoru vidime vulkan Lluiaco, ktery je pry 300km vzdaleny, takze viditelnost je tu opravdu nejlepsi na svete. Po vic jak 6hodinach opoustime 4tisicove vysky, zatim bez znamek nasledku a klesame stale niz a niz. Po ceste jeste mijime pekny kanon, kde rostou obrovske kaktusy Calderony. Po 12 dorazime zpet do San Pedra a muzeme rici ze ten vyletik stal opravdu zato