Konečně se setkáváme s JohnymM, který už taky nedoufal, že odletí společně s námi. Všechen zmatek vzniknul tím, že Air India změnila na poslední chvíli odlet z 21:30 na 21:00. Johny v Londýně pobýval v oblasti tmavších tváří, takže se už lehce aklimatizoval na tranzit přes Indii :-). Letadlo není úplně nabušený. V osazenstvu výrazně převažují Indové, kteří musí s radostí kvitovat fénový vzduch tu proudící. Já z toho ale moc nadšený nejsem, bude se muset víc udržovat pitný režim :-). Ivan sleduje z okýnka vozík s bagáží a po chvíli se tváři lehce zeleně. Prý viděl
jak překládají Lukášův a můj baťoh a ten jeho pytel prý nechali ležet na vozíku a odjeli pryč. Doufáme, že se v té temnotě spletl, ale o to víc budeme asi za několik hodin v Kathmandu napjatý, zda je tam opravdu uvidíme. Konečně se odlepujeme ze země a frčíme směr dálný východ. Nejradši bych šel spát, ale vidina večeře nás zatím drží všechny „na nohách“ :-). Letušky v sárí po chvíli vyjíždí s vozíky na kterých trůní láhve Johnyho Walkera. Takže musím konstatovat, že Air India začala velkolepě. Stevardi nalívají opravdové lampy whisky a navrch už jen decentně koly. S Johnym
vypadáme nejspíš nějak moc žíznivě, takže dostáváme hned dva panáky najednou, což trošku pozvedává náladu :-). Čekání na večeři se neukázalo jako zrovna dvakrát šťastný. Servírování nastává totiž až ve dvě ráno. Dovoluji si hádat, že to bude něco na kari a samozřejmě se trefuji. Indie se prostě nezapře. Pak už se snažím usnout, což s uřvaným dítětem o kus dál, jde fakt dost těžko. Musel jsem vzpomenout na klasická Fergyho slova, proč jsme radši nejeli na Šumavu :-). Přes noc jsme přeletěli celou Evropu a Kaspické moře. Ráno vyhlížím z okýnka a musím konstatovat, že Turkmenistán a Afghánistán nepatří zrovna mezi úrodné země. Poušť Karakum s částí s pěknými dunami v Turkmenistánu je vystřídána hnědými pohořími bez života. Sem tam jen menší oáza v údolí řeky. Trošku lituji, že sedím na pravé straně letadla a tedy koukám někam do předhůří a ne do Hindúkuše na druhé straně. Zeleň a nekonečné pole začínají až v Pákistánské části Punjabu. Je tu z čeho vodu brát, krajem protékají tři slušné veletoky Indus, Chenáb a Sutlej, které jsme měli čest poznat blíže při ladáckhém putování. I z letadla je vidět vymakaný zavlažovací systém. Sice jsem si dal závazek šetřit s baterkou ve foťáku, když mám jen jednu, ale i tak dělám pár snímku těch nehostinných krajů.
Konečně se setkáváme s JohnymM, který už taky nedoufal, že odletí společně s námi. Všechen zmatek vzniknul tím, že Air India změnila na poslední chvíli odlet z 21:30 na 21:00. Johny v Londýně pobýval v oblasti tmavších tváří, takže se už lehce aklimatizoval na tranzit přes Indii :-). Letadlo není úplně nabušený. V osazenstvu výrazně převažují Indové, kteří musí s radostí kvitovat fénový vzduch tu proudící. Já z toho ale moc nadšený nejsem, bude se muset víc udržovat pitný režim :-). Ivan sleduje z okýnka vozík s bagáží a po chvíli se tváři lehce zeleně. Prý viděl
jak překládají Lukášův a můj baťoh a ten jeho pytel prý nechali ležet na vozíku a odjeli pryč. Doufáme, že se v té temnotě spletl, ale o to víc budeme asi za několik hodin v Kathmandu napjatý, zda je tam opravdu uvidíme. Konečně se odlepujeme ze země a frčíme směr dálný východ. Nejradši bych šel spát, ale vidina večeře nás zatím drží všechny „na nohách“ :-). Letušky v sárí po chvíli vyjíždí s vozíky na kterých trůní láhve Johnyho Walkera. Takže musím konstatovat, že Air India začala velkolepě. Stevardi nalívají opravdové lampy whisky a navrch už jen decentně koly. S Johnym
vypadáme nejspíš nějak moc žíznivě, takže dostáváme hned dva panáky najednou, což trošku pozvedává náladu :-). Čekání na večeři se neukázalo jako zrovna dvakrát šťastný. Servírování nastává totiž až ve dvě ráno. Dovoluji si hádat, že to bude něco na kari a samozřejmě se trefuji. Indie se prostě nezapře. Pak už se snažím usnout, což s uřvaným dítětem o kus dál, jde fakt dost těžko. Musel jsem vzpomenout na klasická Fergyho slova, proč jsme radši nejeli na Šumavu :-). Přes noc jsme přeletěli celou Evropu a Kaspické moře. Ráno vyhlížím z okýnka a musím konstatovat, že Turkmenistán a Afghánistán nepatří zrovna mezi úrodné země. Poušť Karakum s částí s pěknými dunami v Turkmenistánu je vystřídána hnědými pohořími bez života. Sem tam jen menší oáza v údolí řeky. Trošku lituji, že sedím na pravé straně letadla a tedy koukám někam do předhůří a ne do Hindúkuše na druhé straně. Zeleň a nekonečné pole začínají až v Pákistánské části Punjabu. Je tu z čeho vodu brát, krajem protékají tři slušné veletoky Indus, Chenáb a Sutlej, které jsme měli čest poznat blíže při ladáckhém putování. I z letadla je vidět vymakaný zavlažovací systém. Sice jsem si dal závazek šetřit s baterkou ve foťáku, když mám jen jednu, ale i tak dělám pár snímku těch nehostinných krajů.
Žádné komentáře:
Okomentovat