Na odpoledne máme připravený na výlet do královského města Bhaktapur, 20km za Kathmandu. Sice tam jezdí určitě spousta busíků, ale taxíky jsou tady tak levný, že se nám nechce nic vymýšlet, tak hned před hotelem jeden odchytáváme. Zpáteční cena i s čekáním, než to tam prohlídneme je 1850NR (463Kč). Dost dlouho jedeme po stejné cestě jak včera z letiště, pak už se motáme po předměstích a zemědělskými oblastmi. Některé části vypadají dost neutěšeně. Taxikář nám netakticky
zastavuje přímo u kasy. Tady dokonce turisti platí i za vstup do starého města a to nemalých 750NR (188Kč). Zas Unesco. Hned zkraje se nás chce odchytit nějaký mladý průvodce, který tvrdí, že je student guid a jako první nám vesele oznamuje, že zde probíhá sakrifikace zvířátek :-). Tak si z něj dělám srandu, že my chceme pouze teacher guida. Pohotově přibíhá jeho kamarád, že je teacher guid, ale i tak s nimi žádnou prohlídku nepodnikáme. Město se nám líbí. Stavby jsou pěkné i když podobné těm z okolí kathmandského Durbar square. Některé dřevořezby jsou opravdová umělecká díla. Student guid nelhal, proběhla tu velká skarifikace, na zemi leží čtyři velká bezhlavá těla vodních buvolů. To je fakt brutalita. Po projití dvou hlavních náměstí se super pětipatrovým pagodovitým templem se noříme i do úzkých uliček, kde můžeme sledovat i normální život, evokující vzpomínky na marocká města. Ze spleti vylézáme nějakých 200 metrů před kasou, takže turista znalý poměrů by tu mohl procházet ilegálně. Koukáme poprvé na mapku, kterou jsme obdrželi u kasy a zjišťujeme, že jsme vynechali ještě jedno náměstí na druhé straně starého města, tak se vracíme a znovu
potkáváme student+teacher guida. Teacher zas nabízí své služby, tak mu říkám ať tedy jde tedy s námi, že ho pak sakrifikuju :-). Směje se, ale nejde :-). Asi má lufta ze sakrifikace. Jdeme až na to vzdálené náměstí, kde je asi největší zajímavostí řada náklaďáků a motorek „posvěcených“ krví. Vzpomínám na Copacabanu v Bolívii, kde se světilo kytičkami, tady je to o fous drsnější. Na obzoru nad horami je pěkná bouře, vypadá to, že možná i my zmokneme. Nakonec se jen lehounce na chvíli rozprší, naštěstí až při zpáteční jízdě.
Na odpoledne máme připravený na výlet do královského města Bhaktapur, 20km za Kathmandu. Sice tam jezdí určitě spousta busíků, ale taxíky jsou tady tak levný, že se nám nechce nic vymýšlet, tak hned před hotelem jeden odchytáváme. Zpáteční cena i s čekáním, než to tam prohlídneme je 1850NR (463Kč). Dost dlouho jedeme po stejné cestě jak včera z letiště, pak už se motáme po předměstích a zemědělskými oblastmi. Některé části vypadají dost neutěšeně. Taxikář nám netakticky
zastavuje přímo u kasy. Tady dokonce turisti platí i za vstup do starého města a to nemalých 750NR (188Kč). Zas Unesco. Hned zkraje se nás chce odchytit nějaký mladý průvodce, který tvrdí, že je student guid a jako první nám vesele oznamuje, že zde probíhá sakrifikace zvířátek :-). Tak si z něj dělám srandu, že my chceme pouze teacher guida. Pohotově přibíhá jeho kamarád, že je teacher guid, ale i tak s nimi žádnou prohlídku nepodnikáme. Město se nám líbí. Stavby jsou pěkné i když podobné těm z okolí kathmandského Durbar square. Některé dřevořezby jsou opravdová umělecká díla. Student guid nelhal, proběhla tu velká skarifikace, na zemi leží čtyři velká bezhlavá těla vodních buvolů. To je fakt brutalita. Po projití dvou hlavních náměstí se super pětipatrovým pagodovitým templem se noříme i do úzkých uliček, kde můžeme sledovat i normální život, evokující vzpomínky na marocká města. Ze spleti vylézáme nějakých 200 metrů před kasou, takže turista znalý poměrů by tu mohl procházet ilegálně. Koukáme poprvé na mapku, kterou jsme obdrželi u kasy a zjišťujeme, že jsme vynechali ještě jedno náměstí na druhé straně starého města, tak se vracíme a znovu
potkáváme student+teacher guida. Teacher zas nabízí své služby, tak mu říkám ať tedy jde tedy s námi, že ho pak sakrifikuju :-). Směje se, ale nejde :-). Asi má lufta ze sakrifikace. Jdeme až na to vzdálené náměstí, kde je asi největší zajímavostí řada náklaďáků a motorek „posvěcených“ krví. Vzpomínám na Copacabanu v Bolívii, kde se světilo kytičkami, tady je to o fous drsnější. Na obzoru nad horami je pěkná bouře, vypadá to, že možná i my zmokneme. Nakonec se jen lehounce na chvíli rozprší, naštěstí až při zpáteční jízdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat