K Swayambhunathu jedeme skrz centrum, takže žádnou úchvatnou rychlostí. Poslední část cesty je přes výmoly, takže silně zatížená malá Suzuki dostává docela zabrat. Zastavujeme pod kopcem a definitivně se loučíme s mistrem taxikářem. Akorát je pravý poledne, nebe už totálně bez mráčku a na teploměru 35 stupňů, takže výstup po nekonečným schodišti je lehce útrpné. Cestu nám zpříjemňují opičáci, kteří tady tomu daly jméno. Je jich tu fakt spousta. Řádí ve větvích i na provazech s modlitebními praporky. Vstup se vybírá až úplně nahoře, 100NR (25Kč). Stúpa je
pěkná, ale už jsme docela uondaný, tak bychom si radši někde hecli do stínu. Je odtud docela pěkný výhled na celé Kathmandské údolí. Město je ale bez jakékoliv dominanty, respektive na jediné jeho dominantě teď stojíme :-). V tomhle poledním oparu to tedy nemá cenu ani fotit. Moc dlouho se tady nezdržujeme a taxíkem se necháváme odvézt za 200NR (50Kč) zpět do centra. Po cestě jsme svědky pádu ženy z motorky, naštěstí bez větší újmy na zdraví. Tak to dopadá, když se místo držení třímá v ruce miska s obětinami. Chystáme se jít na první obídek, tak vybíráme slušnější restiku Thamel House v historickým dřevěným baráku z 19.století. V nabídce tu mají i Chicken Momo, takže jasná volba a vzpomínka na Ladakh. Cena 155NR + 13% nějaká taxa, kupodivu vybíraná jen v lepších podnicích. Čekání na jídlo je velmi dlouhé a jak později zjistíme tady naprosto normální. Pak se už vracíme na hotel dát menší siestu a přečkat největší vedro v úkrytu.
K Swayambhunathu jedeme skrz centrum, takže žádnou úchvatnou rychlostí. Poslední část cesty je přes výmoly, takže silně zatížená malá Suzuki dostává docela zabrat. Zastavujeme pod kopcem a definitivně se loučíme s mistrem taxikářem. Akorát je pravý poledne, nebe už totálně bez mráčku a na teploměru 35 stupňů, takže výstup po nekonečným schodišti je lehce útrpné. Cestu nám zpříjemňují opičáci, kteří tady tomu daly jméno. Je jich tu fakt spousta. Řádí ve větvích i na provazech s modlitebními praporky. Vstup se vybírá až úplně nahoře, 100NR (25Kč). Stúpa je
pěkná, ale už jsme docela uondaný, tak bychom si radši někde hecli do stínu. Je odtud docela pěkný výhled na celé Kathmandské údolí. Město je ale bez jakékoliv dominanty, respektive na jediné jeho dominantě teď stojíme :-). V tomhle poledním oparu to tedy nemá cenu ani fotit. Moc dlouho se tady nezdržujeme a taxíkem se necháváme odvézt za 200NR (50Kč) zpět do centra. Po cestě jsme svědky pádu ženy z motorky, naštěstí bez větší újmy na zdraví. Tak to dopadá, když se místo držení třímá v ruce miska s obětinami. Chystáme se jít na první obídek, tak vybíráme slušnější restiku Thamel House v historickým dřevěným baráku z 19.století. V nabídce tu mají i Chicken Momo, takže jasná volba a vzpomínka na Ladakh. Cena 155NR + 13% nějaká taxa, kupodivu vybíraná jen v lepších podnicích. Čekání na jídlo je velmi dlouhé a jak později zjistíme tady naprosto normální. Pak se už vracíme na hotel dát menší siestu a přečkat největší vedro v úkrytu.
Žádné komentáře:
Okomentovat