Zvolna si zvykáme na opravdu netradiční a asi i světově unikátní posun času o 3h45m a na sedmou vyrážíme na neplánovou velkou prohlídku města. Je docela možný, že kamarádi v Jičíně ještě sedí na hodně pozdním pivku :-). Venku je už docela ruch, ale bohužel i takové to šedivé počasí. Máme štěstí zrovna probíhá největší nepálský svátek – patnácti denní festival Dasain oslavující vítězství Durgy nad zlem.
(Durga je tak trošku drsnější žena, bohyně s deseti rukama a jezdící na tygrovi). Každopádně místní nám říkají, že se dnes oslavuje bohyně Kálí, což má být její aspekt. Ten hinduismus je asi
trošku složitější. Osmý den festivalu, Asthami je den „sakrifikace" zvířátek a to je zrovna dnes. Včerejší romantický templík je tedy dneska potříštěn krví. Vidíme první nebohé kohoutky bez hlaviček. Ženy nosí obětiny na mističkách jak na Bali – psi / potkani budou mít alespoň co jíst. Koukám kolem sebe, kde jsou nějaké pochoutky na okoštování, ale zatím tady není takový výběr jaký jsem očekával. První mlsná zastávka je tedy až u pána, co lisuje na kolo stánku z ananasů šťávu (40NR). Mňam. O kousek nás éterická tibetská hudba zavede postraní uličkou na malé náměstíčko kompletně zasvěcené Buddhismu. Je
tu pravá gompa, ale víc je pro mě zajímavější krásná stúpa s pověstnými očima, charakteristickými pro Nepál. Po příjemné zastávce se vracíme do hinduistického chaosu. Konečně taky vidím první stánek s něčím smaženým, takže se jde koštovat :-). Bohužel je to víc mastný než chutný. Kolem pěkného chrámu s hroznou hustotou lidí se konečně propracováváme do historického centra města na náměstí Durbar, kde se stojí nekonečné fronty na návštěvu chrámů. Zdá se, že si místní opravdu chtějí zajistit náklonnost hinduistických bohů, nejen krví, ale i povinnou účastí na těch
správných místech. Historické stavby jsou pěkné několikapatrové pagodovité budovy. Rozhodně ojedinělé jsou kasárna a vojenské vozy zabírající část tohoto náměstí, což je vlastně jen široká třída s chrámy po krajích. Povalují se tu kravky, které jako posvátné zvířata nemusejí mít strach, že je potká sakrifikace. Vylézáme na jednu přístupnou pagodku, rozhlížíme se po okolí a trošku odpočíváme. Obloha se totiž začíná trhat a začíná být celkem vedro. Kathmandu sice leží, na české poměry, hodně vysoko, přes 1 300 metrů nad mořem, ale tady si spíš člověk připadá jak někde v nížině. Přes perfektní zeleninový trh přímo na
zemi se dostáváme na dost krvavý plácek, kde se sakrifikují kozlíci. Chlapík jim za hromadného přihlížení lidí kudlou pižlá hlavu. No hodně nepěkný obrázek. Intuitivně už přes nuznější zástavbu pokračujeme na hlavní silnici, kde stopujeme taxík.
Zvolna si zvykáme na opravdu netradiční a asi i světově unikátní posun času o 3h45m a na sedmou vyrážíme na neplánovou velkou prohlídku města. Je docela možný, že kamarádi v Jičíně ještě sedí na hodně pozdním pivku :-). Venku je už docela ruch, ale bohužel i takové to šedivé počasí. Máme štěstí zrovna probíhá největší nepálský svátek – patnácti denní festival Dasain oslavující vítězství Durgy nad zlem. (Durga je tak trošku drsnější žena, bohyně s deseti rukama a jezdící na tygrovi). Každopádně místní nám říkají, že se dnes oslavuje bohyně Kálí, což má být její aspekt. Ten hinduismus je asi
trošku složitější. Osmý den festivalu, Asthami je den „sakrifikace" zvířátek a to je zrovna dnes. Včerejší romantický templík je tedy dneska potříštěn krví. Vidíme první nebohé kohoutky bez hlaviček. Ženy nosí obětiny na mističkách jak na Bali – psi / potkani budou mít alespoň co jíst. Koukám kolem sebe, kde jsou nějaké pochoutky na okoštování, ale zatím tady není takový výběr jaký jsem očekával. První mlsná zastávka je tedy až u pána, co lisuje na kolo stánku z ananasů šťávu (40NR). Mňam. O kousek nás éterická tibetská hudba zavede postraní uličkou na malé náměstíčko kompletně zasvěcené Buddhismu. Je
tu pravá gompa, ale víc je pro mě zajímavější krásná stúpa s pověstnými očima, charakteristickými pro Nepál. Po příjemné zastávce se vracíme do hinduistického chaosu. Konečně taky vidím první stánek s něčím smaženým, takže se jde koštovat :-). Bohužel je to víc mastný než chutný. Kolem pěkného chrámu s hroznou hustotou lidí se konečně propracováváme do historického centra města na náměstí Durbar, kde se stojí nekonečné fronty na návštěvu chrámů. Zdá se, že si místní opravdu chtějí zajistit náklonnost hinduistických bohů, nejen krví, ale i povinnou účastí na těch
správných místech. Historické stavby jsou pěkné několikapatrové pagodovité budovy. Rozhodně ojedinělé jsou kasárna a vojenské vozy zabírající část tohoto náměstí, což je vlastně jen široká třída s chrámy po krajích. Povalují se tu kravky, které jako posvátné zvířata nemusejí mít strach, že je potká sakrifikace. Vylézáme na jednu přístupnou pagodku, rozhlížíme se po okolí a trošku odpočíváme. Obloha se totiž začíná trhat a začíná být celkem vedro. Kathmandu sice leží, na české poměry, hodně vysoko, přes 1 300 metrů nad mořem, ale tady si spíš člověk připadá jak někde v nížině. Přes perfektní zeleninový trh přímo na
zemi se dostáváme na dost krvavý plácek, kde se sakrifikují kozlíci. Chlapík jim za hromadného přihlížení lidí kudlou pižlá hlavu. No hodně nepěkný obrázek. Intuitivně už přes nuznější zástavbu pokračujeme na hlavní silnici, kde stopujeme taxík.
Žádné komentáře:
Okomentovat