Den 104, Erg Chebbi

Ještě z kraje zkouším jaký je posezení v poušti, abych nabral sílu na pochod po písečných horách. Poblíž je vidět beduínský tábor, tak můžeme trošku litovat, že jsme sem nestihli dojet už večer a spát jak nomádi v poušti. Sice když vidím jak se tu všude písek přesípá, by to asi vytoužený širák nebyl, ale i tak by to určitě stálo za to. Alespoň důvod, proč se do pouště zase
někdy vrátit :-). Občas s písku trčí nějaké travnaté porosty, což tak trochu nechápu, jak tu můžou přežít. Je to tu naprosto super, jen si říkáme, že kdyby začal víc fučet vítr, tak by to tu bylo docela o život. Nikde zatím není vidět velbloud, tak Snake vytváří alespoň fakeovýho. Vylézáme na nejvyší dunu a zjišťujeme, že dál jsou ještě větší a větší, až do nedohledna.
Už nám pomalu vypršel čas na prohlídku, který jsme domluvili s beduínem, když tu nájednou zahlídnu, jak zpoza duny vykoukne velboud a za ním další a další. Je to super pohled. Velbloudi tu chodí normálně s turistama nebo v doprovodu a my máme štěstí na naprosto osamocenou skupinku. Stádo černých vede bílí velbloud, tak Snake rozvádí teorie o
bílé rase, která prý platí i u velbloudů :-). všichni kolem nich lítáme a pokoušíme se udělat nějaký kloudný snímek, ale velbloudi si zvolna pokračuji svoji trasou, tak je to trochu boj. Zážitek je umocněn, že mimo velbloudů a nějakýho chlapíka na obzoru tu není mimo nás živá noha. K džípu se vracíme okouzleni krásou pouště.