Den 104, Cesta na Erg Chebbi

Krutý budíček nás uvádí do života už před pátou hodinou ranní. Vykukuju z okna a zjišťuju, že náš hotýlek má bazén. Škoda, že jsme včera přijeli až za tmy a nevšimli si ho. Mohli jsme se příjemně osvěžit po dlouhém únavném dnu stráveném v krásných soutěskách. Před hotelem zjišťujeme, že Frantíci, co tu s námi parkovali jsou už pryč, takže zas až takový ranní ptáčata nejsme. U rozcestníku naposlední chvíli měníme plány a vyrážíme místo zajížďkou přes Rissani zkratkou po silnici R702 směr duny. Já mám sice zjištěno, že by tahle asfaltka měla brzo skončit, ale Ivanovi prý ukazuje GPS, že vede téměř až k dunám. Drandíme si to pustými pláněmi na kterých jsou občas už úseky s pískem. Vyjíždíme do malého "průsmyku", který rámuje snad nekonečný hřeben malých kopečků. Tady by se dala jít pěkně smrtelná hřebenovka. Za pasem je obchůdek, jak jinak než s minerály a fosíliemi. Snake zase obhlíží gigantické zatočené šneky, vytvořené nejspíš místním mistrem sádrařem, než matkou přírodou :-). Akorát je východ slunce - tak to máme trošku zpoždění. Tím pádem se moc nezdržujeme a pádíme dál.
Zrovna, když Ivan hlásí, že by tu mělo vést asfaltovek "do bludu", tak po 18km asfalt končí a jak by řekl Fergy - přesně "in the middle of nowhere". Stojí tu jen opuštěný dům se suvenýry, jinač vůbec nic. Džíp, co se řítí po vedlejší pistě, nás problikává stylem dál na to nemáte a na pámatku nám tu nechá oblak prachu. Najíždíme na pistu a velmi rozvážnou jízdou
pokračujeme plání. Po chvilce míjíme beduínský stan, ale kousek za ním to vzdáváme a otáčíme. Jedeme jak s hnojem a to bysme tam s takovou dnes, touhle cestou, nedojeli, zvlášť, když GPS hlásí duny vzdušnou čarou ještě cca 30km. Všímám si, že u stanu stojí džíp, tak mě napadá spásná myšlenka udělat beduínovy na dnešek program. Ten se tu motá vostře
rozespalý, ale kšeft je kšeft, tak nás samozřejmě sveze. Ještě zkoušíme lehce smlouvat a nakonec za 600 Dirhamů (1 300Kč) vyjíždíme směr poušť. Teď jedeme o dost rychleji a všichni se shodujeme, že na Logana by ta cesta tudy byla opravdu dost drsná. Je tu pár míst, které Dan komentuje, že by tu Logan "lehce zaškytal" spíš si myslím, že by doškytal. A je to tady vyjiždíme na teréní zlom a už jsou Erg Chebbi krásně vidět. Šedá pláň občas pokropená pískem přechází do gigantických dun nasvícených ranním sluníčkem do oranžova. Náš beduín říká, že se odtud táhnou na desítky kilometrů daleko, fakt mazec. Přejíždíme brutální hrb a za ním zastavujeme u restauračního zařízení. Nestačím se tu divit modrému vozítku stojícímu v řadě s jeepy. Ten určitě nepřijel naší cestou. Tak hurá do dun!