D118 - Pres Magallensuv pruliv

Casne rano me probouzi drsne svitici slunicko, coz je jak na potvoru, kdyz dnesek stravim temer cely v busiku. Tak vyrazim urychlene do pristavu konecne udelat fotku celeho mesta ale zjistuju ze slunicko sviti jen takovou mensi dirou v obloze a jinak je nad horami tradicni mela, tak se radsi vracim do hostelu notne posilit, na dlouhou cestu, bufetovou snidani a pak uz se zvolna presunuji k busu. Samozrejem ze si vedle me seda nejvetsi ferstek z celeho busu trosku pripominajiciho mistra Beana, takze ma nadeje na pohodlnou cestu vedle nejake male, krehke bytosti se bohuzel vytraceji. Zacatek cesty fakt stoji za to, prejizdime hory a tak si jeste naposled muzu vychutnat prirodu Ohnove zeme. Na vetsine kopcu snezi a zdaji se tedy vyrazne vetsi nez jejich vyska v mape 1000-1200 metru. Najednou prijedeme na krasnou vyhlidku na obrovske jezero hluboko pod nami a za nim se uz krajina postupne zecina menit a pocasi lepsit. Za chvili jsou uzm kolem nas jen nedozirne plane a nad nami se na blankytnym nebi prohaneji tisice beranku. K tomu vidime prvni lamy a taky spoustu pstrosu. Prijizdime k argentinske celnici a zde cekame hodinu a pul! a to tu neni zadny ruch a navic chlapy sesbirali pasy, takze sme ani prakticky nemuseli vylezt z busu. Ale temer kazdy vylez nejne kvuliva tomu aby se protahl ale konecne zazil proslaveny patagonsky vitr - opravdu silene fuci. Mame to zatim jako atrakci ale uz ted je jasne ze to velmi brzy prestane bavit. Konecne jedeme ale uz ne po asfaltu, Chile zacala stylove sotolinkou. Na chilske strane musime nejen s pasama ale i vytahat vsechny krosny a projet je rentgenem - ale itak to trva jen pul hodiny, tak fakt nevim co tam ty moulove argentinsky delali nebo spis nedelali. Po sotoline jedeme vic jak 120km ale i tak to ridic slusne vali az vsude kolem nas litaji kameny na vsechny strany. Docela je sranda sledovat lamy jak ladne preskakuji ohrady pro ovce. Kazdopadne je Ohnova zeme - zemi dvou tvari, hory divocina a nekonecne plane. Podle ukazetelu zjistuju ze nejdeme pres Porvenir o kterem se zminuje LP ale velikanskou zajizdkou pres Puntu Delgadu, kde je ale Magallensuv pruliv nejuzsi. Prepocitavam teda vzdalenost a ma to byt dneska 610km, no potes. Prijizdime se a je tu neskutecna fronta - pry snad jeste dnes zadna lod nejela, protoze je rozboureny more, coz se az zas tak nezda. Tak mame furu casu na obhlidku okoli a boj s vetrem. Clovek ma cas i na premysleni, tak si rika jaky to tenkrat museli byt dobrodruzi kdyz vyrazili takhle do neznama pres celej ocean, fakt obdiv. Mr. Bean ma dalekohled a zjistuje ze se neco dalo do pohybu a je to fakt - zda se ze tu nebudeme nocovat. Busy troubi jak o zivot, tak se jdu taky nalodit, nerad bych tu zustal a rozjimal o Magallensovi pres noc :-) Vlastni pristav je takovej delanej na koleni. Proste beton vedouci do more tak sem zvedavej jak to bude vypadat, ale nakonec docela v pohode, jen pohunci musi podkladat busum drevem kola aby se nezlomili vejpul. Na vsech trajektech lidi musi z dopravnich prostredku, ale tady zas musi byt vevnitr, tak si rikam na tom svym psolednim ranku, ze jestli se vyklopime tak odtud uz asi nevylezu. Houpa to tedy pekne a vlny nam pekne skrapi skla, takze par nestastniku co vylezlo preci jen z osobaku ven pekne jeci kdyz dostanou necekane vydatnou sprchu. Konecne sme na druhe strane a po chvili vykladame lidi smerujici do Natalesu na jinej bus a konecne je trochu mista a bean se stehuje konecne pryc. Do Punta Arenas prijizdime po osme vecerni, takze po vic jak 12 hodinach. Docela dobrej vysledek, na ntu dalku kdyz si vezmu ze vic jak 4 jsme prostali. Vyrazim po hotylkach, ale vsude maji bud plno nebo draho tak se ubytovavam v jednom kde je to prijatelnejsi a i pekny. Docela sem rad ze mam zase cimru pro sebe. Vecer konecne davam i nejaky pivecko, takze trosku smivam prach z cest. Jediny co me stve ze cestovky uz maji zavreno tak vylet budu muset nejak na last moment sehnat az zitra. Nez se vyhrabu tak je skoro zase pulnoc