Den 84, Trek v horach Palandoken (2 993m)

V nasem tejflym hotylku se nam spalo kupodivu dobre, ale ranni vyhled z okna nas moc nepotesil. Vypada to ze pekne pocasi nas vcerejskem opustilo. I presto ze je sedivo chceme vyrazit smer pohori Palandoken, ktere se tyci na jizni strane Erzurumu. Ostatne nic moc jineho delat ani nemuzeme. Do Ankary nam to jede az v 19 hodin vecer a centrum jsme prohlidli uz vcera. Delam inventuru v baglu a vyrazuju goracovku, pro jeji neskladnost a do ted nevyuzitelnost. Jako obuv volime zase misto pohorek sandale, tak jsme vybaveni opravdu horalsky.
Jako posilneni pred trekem kupujeme v pekarnicce mistni buchty a k piti Ayran. Pak uz stoupame smer hory. Jdeme po mistnich ctyrpruhach, ktere vedou k nove postavenym ctvrtim v nasem smeru. Samozrejme je tu i obrovsky vojensky prostor. 4pruh vede az k obrovskemu hotelu (2 250m) na zacatku lyzarskeho centra. To nas moc nepotesilo. Hory budou urcite plne nevzhlednych lanovek a vleku. D se uz dal nechce moc pokracovat, chytla ho lenora. Zvlast, kdyz hlavnim duvodem vystupu byl pohled na mesto v kotline a to moc videt kvuli pocasi neni. Tak se delime a ja vyrazim strict vrchum sam. Vyhlizim si zkratku pres sjezdovku. Nejdriz musim projit vojenskou kontrolou, ktera tu hlida nejakou silnicku vedouci sem pres vrchy. Ani nechteji videt pas a pousteji me dal. Po sjezdovce prichazim k hornim hotelum (2 450m), kam vede i asfaltka trosku oklikou. Odtud uz takzvanou polskou cestou (kolmou k vrstevnici) stoupam na prvni vrch na hrebeni. Musim zkrosit i nejaka policka snehu, takze sandale nejsou opravdu nejlepsi obuv, respektive jsem snad po snehu jeste v sandalech nechodil.
Po 500 metrech prudkeho stoupani stojim konecne na prvnim vrcholku (2 945m). Muzu se odtud podivat konecne na druhou stranu, kde jsou kopce jeste vic zasnezenejsi, ale alespon tam uz je klasicka pustina bez zkraslovaci lidske cinnosti. Desne fouka tak jsem zmrzlej docela dost. Vcera bylo na triko a dnes by to chtelo trosku zimnejsi vybavu. Pokracuji na dalsi vrcholek opodal (2 993m), kde konci posledni vlek. Fouka cim dal vic, tak premyslim ze na nejvysi vrcholek celeho pohori Palandoken dagi (3 176m) uz nepolezu i kdyz je fakt jen kousek ode me. Prece jen sem si ty pohorky a bundu mel vzit. V malem sedylku prestava tolik fucet tak zacinam zase spekulovat s pokracovanim tury, ale zacina posnezivat a tmavy mraky v pozadi nevesti nic dobreho, tak je rozhodnuto. Svistim dolu podle sloupu dalsiho vleku, ktery konci u silnicky, ze ktere ocekavaji vojaci prijezd nejakych nekalych zivlu. Silnicka je bez asfaltu cela rozbahnena a castecne zasipana snehem, razici si to pres sedlo snad vic jak 2800m, ale i tak tu obcas nejaky auto projede. Zbiham zpet k vojakum, kteri jsou zase novy, tak snima musim probrat sve duvody flinkani se zde. Jeden umi Nemecky, tak neni komunikace jen o Turectine. Docela je tesi, kdyz jim rikam, ze jsem v Turecku uz po ctvrty. Jen co je opustim spusti se destik zesilujici s zeleznou pravidelnosti. Stopuju nakonec nejakeho dolmuse, ktery me svazi pobliz centra. Ve 13 se schazim na hotelu s Danem a po prevleceni a navleceni tak trochu za 5 po 12 do pohorek a gorace vyrazime na pizzu do mesta a pak na net